Jak cestovat s drahou fototechnikou
Potřeba cestovat s fotografickou výbavou může vyvstat z mnoha různých důvodů. Někdy to vyžadují konkrétní zakázky či pracovní úkoly, jindy je příčinou jednoduše touha fotit něco, co se za humny dost dobře vyfotit nedá, třeba norské fjordy. Mnoho lidí si také focení bere s sebou na dovolenou.
Cestování s choulostivou a mnohdy drahou technikou však není to samé jako běžná turistika. Přeci jen je rozdíl, jestli v batohu máte větrovku, lahev s vodou a svačinu, nebo jestli je ten batoh plný fotoaparátů a objektivů. To ale neznamená, že by se s drahou výbavou cestovat nedalo. Samozřejmě to jde, jenom je to náročnější.
Obecné zásady při cestování s fototechnikou
Ještě předtím, než se pustíme do rozebírání specifik jednotlivých dopravních prostředků, pojďme si probrat několik osvědčených zásad, které platí obecně, tedy ať už cestujete kamkoliv a jakýmkoliv způsobem.
Vezměte toho co nejméně
Každý jen trochu zkušenější cestovatel Vám řekne, že základem pohodového cestování je sbalit se co nejvíc nalehko. Pro fotografické vybavení to platí dvojnásob. Pamatujte, že čím méně techniky si vezmete, tím méně toho budete muset nosit, tím méně toho budete muset hlídat a tím méně to bude finančně bolet, pokud už se něco skutečně stane.
Je totiž mnohem jednodušší uhlídat malou brašnu než velký batoh. Už jen proto, že malou brašnu si člověk snadno vezme všude s sebou. Proto je-li to jen trochu možné, vezměte si jen omezenou výbavu.
Osobně nejraději cestuji jen s fotoaparátem a jedním objektivem. Je to sice poněkud omezující co se týče fotografických možností, úplně však odpadá nutnost objektivy měnit, což vnímám jako velmi osvobozující. Především mi to ale umožní sbalit se do malého zavazadla, které mohu mít neustále při sobě.
Ne vždy je však možné jet jen s takto minimalistickou výbavou. Pokud chcete jeden den fotit divoké kachny a druhý den širokoúhlé záběry krajiny, s jedním objektivem si nejspíš nevystačíte. I tak se ale snažte s množstvím techniky to nepřehnat.
Omezte hodnotu převáženého vybavení
Čím nižší bude celková hodnota techniky, kterou s sebou povezete, tím méně stresu a tím pohodovější cesta. Je rozdíl, jestli na zádech ponesete výbavu za třicet, sto nebo tři sta tisíc korun. Proto pečlivě zvažte, co doopravdy potřebujete a co je už spíš jen zbytečný luxus a tedy i zbytečný stres navíc.
Někteří lidé mají i vyloženě „cestovní výbavu“, tzn. sekundární techniku, kterou používají převážně právě na cestách. Bývá obvykle menší, lehčí a levnější než jejich hlavní výbava. Někdy bývá založená na menším formátu, např. APS-C nebo m4/3.
Při cestování se též s oblibou používají objektivy s větším než běžným rozsahem zoomu, tak např. 24–200 mm. Bývají sice opticky o něco slabší než objektivy s menším rozsahem ohniskových vzdáleností, dokáží však nahradit několik samostatných objektivů. Tím se snižuje hodnota a hmotnost převáženého vybavení a redukuje potřeba soustavných výměn.
Pomůže též vzít si s sebou jen méně světelné varianty objektivů, např. f/4 namísto f/2,8. Ty bývají menší, lehčí a levnější. A to znamená menší zavazadlo, méně stresu a méně bolestí zad.
Na druhou stranu, je důležité to s tímto záměrným „downgradem“ nepřehnat. Pokud totiž během cesty narazíte na něco skutečně mimořádného, může Vás pak mrzet, pokud s sebou budete mít jen kompromisní vybavení. Osobně proto volím raději výbavu s omezeným rozsahem ohnisek, než abych slevoval z kvality senzoru a optiky.
Zvažte rizikovost destinace
Různá místa na světě jsou z hlediska kriminality různě riziková. Vždy je vhodné si před cestou zjistit, jak je na tom právě Vaše destinace, a i toto následně zohlednit při výběru výbavy, kterou s sebou vezmete.
Tak např. při cestě do Barcelony je rozumné držet se s cenou výbavy spíš při zemi, protože krádeže či dokonce loupeže zde nejsou ničím výjimečným. Oproti tomu třeba takový Rejkjavík můžete celkem bez obav navštívit i s dost drahou technikou.
Informace o bezpečnosti různých světových destinací můžete zjistit na specializovaných webech, jako jsou např. stránky travelsafe-abroad.com. Informace z podobných zdrojů je ovšem potřeba vnímat jako orientační, nemusejí být vždy 100% přesné. Pro hrubou představu ale postačí.
Vezměte s sebou parťáka / parťačku
Z hlediska hlídání techniky je velkou výhodou, pokud necestujete sami, ale ještě s někým dalším. Stačí ve dvojici. Ten druhý přitom vůbec nemusí být fotograf. Mít s sebou doprovod Vám totiž umožní na chvíli si odskočit - např. na WC nebo do obchodu - aniž byste techniku museli brát s sebou. Při focení pak doprovod přirozeně odrazuje kapsáře a jiné potížisty a to už jen svou pouhou přítomností.
Pakliže budete cestovat zcela sami, budete to mít o poznání těžší. Hlídání techniky totiž bude zcela na Vás, po celou dobu. Nezdá se to, ale může to být dost vyčerpávající. Právě v takové situaci pak naplno doceníte výhodu lehké, kompaktní výbavy.
Cenné věci noste vždy u sebe
Při cestování je dobré rozdělit si věci na ty, o které opravdu nechcete přijít, a na ty, jejichž případná ztráta by Vás zas až tolik netrápila.
V kontextu cestování s fototechnikou patří do první skupiny zejm. fotoaparáty, objektivy, paměťové karty, doklady, mobil a případně další cennosti. Do druhé pak vše ostatní, zejm. levnější příslušenství, oblečení, svačina, voda, suvenýry.
V praxi to často vypadá tak, že budete mít dvě zavazadla. Jedno menší, na fotoaparát a objektivy, a druhé větší, na to všechno ostatní. První zavazadlo si následně pečlivě hlídáte, po celou dobu Vaší cesty, zatímco to druhé zas tak moc neřešíte, neboť s jeho případnou ztrátou jste předem smíření.
Cestování s fototechnikou v různých dopravních prostředcích
Cestovat samozřejmě můžete všemi běžnými typy dopravních prostředků, ovšem s tím, že z hlediska ochrany a hlídání techniky jsou některé dopravní prostředky výhodnější než jiné. Probereme si je jednotlivě.
Fototechnika v letadle
Letadlo je nejlepší volba pro cestování na velké vzdálenosti a mnohdy vlastně i na ty kratší.
Z hlediska rizika krádeží je na tom letecká přeprava lépe než ostatní způsoby hromadné přepravy. Jakmile totiž projdete bezpečnostní kontrolou, ocitnete se v prostoru, kam se už nedostane úplně každý, a tedy riziko náhodné krádeže tam výrazně klesá. Neklesá však úplně na nulu a tedy i zde je na místě zdravá obezřetnost.
Fototechniku je třeba sbalit si vždy do příručního zavazadla, tj. do toho, které umisťujete pod sedadlo před Vámi. Do příručního zavazadla se toho dá sbalit překvapivě hodně, problém může být jen s některými velkými teleobjektivy nebo tehdy, vezete-li opravdu velké množství techniky.
Jestliže nedokážete veškerou fototechniku sbalit do příručního zavazadla, můžete některé méně choulostivé věci umístit též do zavazadla kabinového, tj. do toho, které se umisťuje do přihrádky nad hlavou. Berte však v potaz, že u kabinového zavazadla nikdy nemáte 100% jistotu, že doopravdy poletí v kabině. Může se stát, že kabinových zavazadel bude příliš mnoho a některá proto poputují do zavazadlového prostoru – se všemi riziky, která jsou s tím spojená (hrubé zacházení, ztráta v dopravě, atd.).
Kabinová zavazadla také někdy mohou z přihrádky nad hlavou vypadnout. Nestává se to často, ale stává se to. Nemusí přitom hned jít o nějakou šílenou turbulenci, stačí neopatrný spolucestující, který bude s Vaším kufrem nešikovně manipulovat.
V žádném případě fototechniku nepřepravujte v odbaveném zavazadle. Odbavená zavazadla nejsou určená pro přepravu cenných nebo choulostivých věcí. Ostatně aerolinky toto i zcela jasně uvádějí v přepravních podmínkách.
Celkově se dá říct, že cestování letadlem s drahou fototechnikou bývá vcelku bezproblémové, pakliže se Vám podaří techniku sbalit do příručního zavazadla.
Relativně nejméně příjemnou částí celého procesu bývá průchod bezpečnostní kontrolou. Při tom totiž většinou budete muset techniku vybalit, umístit ji volně na tác a pak ji zase složit zpět do brašny. Počítejte také s tím, že profesionální výbava může častěji než běžné věci vzbudit zájem letištního personálu a proto může být podrobněji prohlížena nebo např. testována na výbušniny (stěry). To je normální.
Fototechnika v autobuse
Dálkové autobusy se hodí spíš na kratší přesuny. Na trasách zhruba do 6 hodin jízdy bývají výhodnější než letadlo, neboť u nich odpadá spousta různých prodlev a transfery z resp. na letiště. Delší cesty autobusem mají smysl tehdy, pokud neexistuje přímý letecký spoj nebo let ve vhodném termínu. Osobně ale nerad cestuji autobusem déle než cca 10 hodin, kvůli nepohodlí, které je s tím spojené.
Pro přepravu fototechniky platí v zásadě totéž, co v případě letadla: cenné věci je třeba mít u sebe, tzn. vzít si je dovnitř do autobusu. Můžete je mít na klíně, na zemi, mezi nohama, případně na vedlejším sedadle, pokud je zrovna volné nebo pokud si zaplatíte celé dvojsedadlo. Není vhodné umisťovat techniku nad hlavu a v žádném případě by neměla skončit dole v zavazadlovém prostoru.
Pozor na to, že mnozí autobusoví dopravci mají přísnější limity na rozměry příručního zavazadla, než aerolinky. V autobusech totiž bývá méně místa pod sedadly, někdy se pod sedadla zavazadla vůbec dávat nesmějí. Na druhou stranu, autobusoví dopravci tyto limity většinou nehlídají tak důsledně jako letecké společnosti. Reálně tedy dovnitř mnohdy projdete i s mnohem větším batohem, než jaký je oficiálně povolen.
Pakliže Vás řidič, případně stevard odmítá pustit do autobusu s fotobatohem, který je o něco větší, než by měl být, zkuste ho jednoduše přemluvit. Vysvětlete, že v batohu vezete choulostivou techniku, kterou si potřebujete hlídat. Je docela reálná šance, že přimhouří oči. Počítejte ale s tím, že Vás může i odmítnout, má na to právo. V žádném případě se ale nenechte přemluvit k tomu, abyste umístili fototechniku do nákladového prostoru autobusu. To si radši zaplaťte sedadlo navíc nebo odmítněte na cestu nastoupit a najděte si jiný spoj.
Hlavní nevýhodou autobusu bývá omezené pohodlí, zvlášť na dlouhých cestách, a také nepříliš komfortní WC. Snažte se zařídit tak, abyste ho nemuseli využít. O důvod víc, proč autobusem nejezdit vysloveně hodně dlouhé trasy.
Určitou nevýhodu představují i vibrace od podvozku. Ty mohou být v některých případech docela znatelné, navíc na fototechniku působí vytrvale a po výrazně delší dobu, než u letadla. Časté cestování autobusem na dlouhé trasy tak nemusí dělat fototechnice příliš dobře. Vliv vibrací pomůže zmírnit zesílené polstrování batohu a také to, pokud si batoh necháte na klíně, spíše než abyste jej položili na zem. Na zemi totiž bývají vibrace nejsilnější.
Též je třeba říct, že autobusy jezdívají relativně pomalu, často jen stokilometrovou rychlostí. Tedy bývají pomalejší než osobní auto i než vlak. Mezi výhody autobusů patří dobré pokrytí i méně významných destinací a často též vysoká frekvence spojů.
Fototechnika ve vlaku
Vlaky mívají ve srovnání s letadly i autobusy výrazně prostornější interiér. Tím pádem mívají též mnohem benevolentnější limity na váhu i velikost zavazadel, někdy dokonce ani žádné striktní limity stanovené nejsou. To znamená, že vlakem se dá celkem bez potíží přepravovat i dost objemná technika. Vlaky navíc bývají rychlejší než autobusy, zvlášť na hlavních koridorech.
Pohodlí cestujících je ve vlaku obecně výrazně vyšší než v letadle či v autobuse. Nebývá problém např. postavit se, projít se uličkou, apod. WC bývá běžnou součástí každého vagonu, i když čistota a použitelnost výrazně kolísá v závislosti na dopravci a regionu.
U dálkových spojů bývají běžné jídelní a lůžkové vozy nebo alespoň rozvoz základního občerstvení. Ve vlaku se tedy dá relativně pohodlně cestovat i na velmi dlouhých trasách, podobně jako třeba na lodi. Vlaky tak představují zajímavý dálkový dopravní prostředek s unikátní kombinací vlastností.
Prostorný interiér však s sebou přináší i jednu nevýhodu – ve vlaku bývá celkově větší pohyb osob než v autobuse či v letadle. Riziko krádeže během jízdy je tím pádem vyšší a hlídání techniky náročnější. V tomto ohledu může pomoci zaplatit si první třídu, ve které je fluktuace osob přeci jen o něco menší a cestuje zde maličko jiná sorta lidí. Pochopitelně to ale není samospásné řešení.
Hlavní riziko cestování vlakem však nepředstavuje ani tak cesta samotná, jako její začátek a konec. Vlaková nádraží totiž často fungují jako jakýsi magnet na kriminalitu. Zvlášť to platí ve velkých městech.
Při cestování vlakem je proto určitě s výhodou, pokud zavazadlo nevypadá jako typický fotobatoh. Zároveň je vhodné techniku na nádraží ani ve vlaku příliš neukazovat, aby nepoutala zbytečnou pozornost. To platí ostatně i pro všechny ostatní způsoby cestování, u vlaku je ale tato zásada obzvlášť důležitá.
Fototechnika v autě
Cestování vlastním autem je maximálně flexibilní. Nemusíte řešit jízdní či letové řády, nemusíte kupovat žádné jízdenky ani na nikoho čekat. Prostě vyrazíte, kdy chcete. Klidně v úplně atypickou dobu, např. ve dvě hodiny ráno. Také se můžete kdekoliv zastavit nebo si kdykoliv udělat pauzu. S autem se také snadno vyhnete typickým rizikovým oblastem, např. vlakovým nádražím a podobně.
Auto má i další výhody. Dá se s ním dostat na místa, kam žádný pravidelný spoj nejezdí. Dá se v něm nouzově přenocovat, i když tedy ne všude je to legální. V autě se toho také dá vozit opravdu hodně, ještě víc než ve vlaku. I když tohle může být zároveň i past. Vždy je totiž třeba počítat i s tou eventualitou, že nemusíte dojet do cíle - ať už v důsledku nehody, poruchy nebo třeba Vaší indispozice. Tedy i v autě je rozhodně s výhodou nebrat toho s sebou víc, než je nutné.
Nezanedbatelnou výhodou auta je pak i to, že v něm zcela odpadá potřeba hlídat fototechniku během jízdy. Auto představuje uzavřený prostor, který máte zcela pod kontrolou. Tohle však bohužel platí skutečně jen po dobu jízdy. Jakmile auto stojí, je zranitelné. Dostat se do zamčeného auta je mnohem snazší, než si většina lidí myslí. Stačí dlažební kostka, často dokonce i jen šroubovák.
Při cestování autem proto dodržujte základní pravidlo: nikdy v něm nenechávejte drahou techniku a to pokud možno ani na krátko. To platí nejenom pro kabinu, ale i pro zavazadlový prostor.
Zní to jako jednoduchá a jasná zásada, v praxi ale bývá celkem obtížné ji skutečně důsledně dodržovat. Tak např. při placení na čerpací stanici se člověku většinou fakt nechce vytahovat fotobatoh z kufru a brát ho s sebou, neboť tím na něj zbytečně upozorňuje.
Vlastní auto má ale bohužel i řadu nevýhod. Tak především cestování autem na velké vzdálenosti není pro každého. Někdo např. nezvládá řídit mnoho hodin v kuse, někdo se zase bojí řídit v zahraničí nebo si na něco takového netroufá kvůli stáří svého vozu. V podobných případech je lepší zvolit si jiný způsob dopravy.
U osobního auta je navíc výrazně vyšší riziko poškození fototechniky v důsledku dopravní nehody nebo třeba i jen prudkého jízdního manévru, zvlášť pokud technika není vhodně uložená a dobře chráněná. Navíc přibývá ještě jedno úplně nové riziko: krádež auta samotného. To je další důvod, proč není vhodné nechávat v něm fotobatoh, ani na chvíli.
Tedy ačkoliv by se mohlo zdát, že vlastní auto má jen samé výhody, není tomu tak. Obecně lze říct, že vlastní auto se nejlépe hodí pro cesty do (relativně) bližších destinací s nízkou kriminalitou, zvlášť pokud zde chybí jiné možnosti dopravy, nebo tehdy, pokud víme, že v destinaci budeme auto beztak potřebovat a tedy museli bychom si ho na místě stejně půjčovat. Samostatnou kapitolou jsou pak roadtripy, tam to bez auta pochopitelně nejde.
V některých jiných případech však může být auto spíš na obtíž. Tak např. při cestách do velkých evropských měst, která mají pohodlné letecké či vlakové spojení a dobře fungující systém městské hromadné dopravy.
Fototechnika v městské hromadné dopravě (MHD)
V městské hromadné dopravě představují největší riziko krádeže. Nepáchají je vždy jenom jednotlivci, často jde o organizované skupiny, hlavně ve větších městech.
Úplně nejlepší je pochopitelně prevence, tedy vůbec nevypadat jako zajímavý cíl. Techniku je vhodné nosit skrytě, v nenápadném, obyčejně vyhlížejícím zavazadle, a vyndavat ji jen je-li to opravdu nutné. Na některých místech se vyplatí focení si úplně odpustit.
Vždy je vhodné dopředu se informovat, jaká místa jsou v dané destinaci riziková a těmto místům se buďto úplně vyhnout nebo jimi jen svižným krokem projít. Typicky to bývají vlaková nádraží, autobusové terminály, přestupní stanice metra a dále pak některé vysoce frekventované turistické cíle a jejich bezprostřední okolí.
Důležité je též nepůsobit jako bezradný turista. Tak např. je vhodné dopředu si zjistit, jak funguje hromadná doprava v daném městě a předem si koupit vícedenní jízdenku, ideálně online. Je to lepší než postávat dlouhé minuty u automatu na lístky a pokoušet se pochopit, jak přesně funguje a kterou variantu jízdenky si máte koupit.
Zvlášť velký pozor je potřeba dávat na situace, kdy se někdo pokouší odvést Vaši pozornost – jakýmkoliv způsobem. To je totiž typický modus operandi organizovaných skupin zlodějů. Tak např. někdo Vás „omylem“ ušpiní a zatímco se Vám omlouvá a předstírá, že Vám čistí oblečení, zakrývá Vám výhled na Váš odložený batoh. Jeho kumpán pak už jen projde kolem a batoh vezme s sebou. Celé to trvá jen pár sekund.
V městské hromadné dopravě se snažte především přesouvat z místa na místo, ne zbytečně postávat. Pokud už někde postávat musíte, mějte své věci při sobě, ideálně na sobě. Brašnu vždy noste přes hlavu, nikdy jen na rameni. Všímejte si okolí a pojmete-li jakékoliv podezření, i třeba jen na úrovni intuice, přesuňte se jinam.
V samotném dopravním prostředku dávejte pozor hlavně v prostoru dveří a zejm. v okamžiku nástupu a výstupu cestujících ve stanici, protože to je typická chvíle, kdy se někdo o něco pokusí.
Je-li to možné, využívejte městskou hromadnou dopravu zejm. v časech, kdy není příliš vytížená. Kapsářům a zlodějům vyhovují davy. V narvané tramvaji se krade snáz než v tramvaji, kde sedí jen pět lidí.
Také zvažte, kdy městskou hromadnou dopravu skutečně potřebujete a kdy se bez ní můžete obejít. Zvláště při přesunech na kratší vzdálenosti může být procházka příjemnější, někdy dokonce i rychlejší. Navíc během ní můžete narazit i na nějaký nečekaný zajímavý motiv.
Přestože městská hromadná doprava s sebou nese určitá rizika, většinou není na místě bát se ji využívat. Tedy alespoň ne v Evropě. Stačí přiměřená obezřetnost a alespoň základní znalost místních poměrů.
Fototechnika na lodi, trajektu
Krátké, trajektové plavby (bez ubytování) na lodích menší a střední velikosti se v principu podobají jiným druhům hromadné dopravy. Riziko krádeží je u nich však nižší. Je to logické – z lodi není kam utéct. V případě, že se „akce“ nevydaří, má zloděj docela problém. Tím pádem jsou lodě pro zloděje podstatně méně zajímavé, než např. metro v době špičky.
Samozřejmě nelze říct, že se na lodi vůbec nic stát nemůže, je to ale celkově méně pravděpodobné. Přesto je vhodné např. na trajektu nenechávat techniku v autě, ale vzít si ji s sebou do prostoru pro pasažéry.
Větší riziko představují spíše pády a nárazy, ke kterým může dojít v důsledku houpání lodi, uklouznutí nebo v důsledku ne zcela hladkého přistávacího manévru. Zvláštní pozor si dejte při naloďování a vyloďování.
U velkých lodí a při vícedenních plavbách je situace jiná. Čím větší loď, tím více anonymity a tím větší prostor pro drobnou kriminalitu. Lodní kajuty nejsou o nic bezpečnější než hotelové pokoje, spíše naopak. Velká loď tak má vlastně blíž k plovoucímu městu než k prostředku hromadné dopravy.
Další praktické tipy pro cestování s fototechnikou
Probrali jsme obecné zásady cestování s fototechnikou i specifika jednotlivých typů dopravy. V závěrečné sekci doplníme další praktické tipy, včetně těch, které s přesunem přímo nesouvisejí, ale jsou v daném kontextu užitečné.
Snažte se nespat
Důležitá zásada, která platí pro všechny dopravní prostředky, obzvláště však pro vlaky a MHD, je snažit se během cesty neusnout. Pokud možno ani na chvíli. Jak už jsme si řekli, Vaši fototechniku byste si měli stále hlídat. A to není dost dobře možné, když spíte. Spát v dopravě si může dovolit běžný cestující, ale ne fotograf, který převáží cennou výbavu.
Samozřejmě to neznamená, že jakmile jednou klimbnete, Váš fotobatoh bude hned fuč. Takto to nefunguje. S největší pravděpodobností se nic nestane. Pakliže si ale navyknete při cestování s technikou běžně spát, dříve nebo později se Vám to vymstí.
Tahle zásada platí dvojnásob, pakliže cestujete sami.
Preferujte denní spoje
Běžní cestovatelé často využívají k přesunům nočních spojů, ať už leteckých, vlakových či autobusových. Ušetří tak čas a náklady na ubytování. V případě cestování s cennou fototechnikou však doporučuji preferovat naopak spíše spoje denní; a to mj. právě z toho důvodu, že je u nich mnohem menší riziko, že usnete.
Denní spoje jsou navíc obecně bezpečnější, a to jak z hlediska kriminality, tak z hlediska dopravních nehod. V případě vlaků a autobusů bývá též vhodné naplánovat si cestu tak, abyste se na nádražích pohybovali pokud možno za denního světla.
Pokud už se rozhodnete cestovat v noci, relativně nejbezpečnější je letadlo.
Zohledněte hodnotu techniky i při výběru ubytování
Když cestujete s drahou technikou, měli byste to zohlednit i při výběru ubytování. Rozhodně vynechte hostely a obecně jakékoliv sdílené formy bydlení. Dále je vhodné vyhnout se vyloženě super levným podnikům, pokud je nemáte prověřené z dřívějška, a podnikům, které se nacházejí v problematických lokalitách.
Platí, že dražší hotely obvykle nabízejí vyšší standard soukromí a bezpečnosti, než hotely levnější. Nelze se na to však zcela spoléhat. Ostatně v podmínkách naprosté většiny z nich se dočtete, že za cennosti odložené na pokoji neručí.
Některé lepší hotely nabízejí službu úschovy cenností na recepci nebo mají menší trezory na pokojích. Spoléhat na pokojové trezory ale příliš nedoporučuji. Úschova na recepci má tu nevýhodu, že tím na své cennosti upozorňujete - jak personál hotelu, tak ostatní hosty.
Jednoznačně nejlepší je proto držet se stejné zásady, jako v dopravních prostředcích: nosit techniku stále při sobě, ideálně skrytě, a nikdy ji nenechávat bez dozoru. A to třeba i když jdete jen na snídani.
Pokud dorazíte na ubytování a zjistíte, že úroveň bezpečnosti výrazně zaostává za tím, co považujete za přijatelné minimum, buďte připraveni ubytování opustit a najít si nějaké jiné, lepší. A to i když to třeba znamená, že za pobyt zaplatíte dvakrát.
Je třeba dívat se na to tak, že kvalita ubytování by měla alespoň zhruba odpovídat nejenom Vašim potřebám co se týče komfortu a nabízených služeb, ale též tomu, co máte s sebou a co potřebujete chránit.
Vynechte alkohol
Další dobrá zásada, zvlášť pokud cestujete sami, je omezit konzumaci alkoholu. Samozřejmě nic proti tomu, pokud se rozhodnete ochutnat místní víno nebo zapít oběd malým pivem. Jakékoliv větší pití je však lepší si odpustit. Ne každé pozvání na skleničku od místních je totiž tak nevinné, jak se na první pohled zdá.
Alkohol narušuje Vaši pozornost, zhoršuje motoriku, zpomaluje Vaše reakce a ve větším množství má i značný tlumící efekt. A to může být zásadní článek v řetězci událostí, které povedou ke ztrátě, poškození nebo odcizení Vaší techniky.
Označte si zavazadla / techniku
Označení zavazadel, případně i samotné techniky štítky s kontaktem na Vás se sice v dnešní digitální době může jevit jako poněkud starosvětské opatření, přesto to ale i dnes stále má svůj smysl. Zejm. v případech, kdy zavazadlo nebo nějaký kus techniky ztratíte nebo někde zapomenete. Stále existuje dost slušných lidí, kteří si věc nepřivlastní, ale pokusí se Vás kontaktovat nebo ji odevzdají do ztrát a nálezů.
Štítek nemusí být nutně viditelný zvenku, měl by ale být dobře dostupný pro někoho, kdo ho bude hledat. Nejjednodušší řešení do začátku je umístit do hlavní kapsy batohu svou vizitku. Může být smysluplné označit i samotnou techniku za pomoci samolepících štítků např. na spodní straně foťáku, na krytkách objektivů, na noze stativu, atp.
Je přitom dobré rozmyslet si, jaké informace o sobě na štítku chcete sdílet a jaké ne. Běžnou praxí je uvádět telefonní číslo vč. mezinárodní předvolby a emailovou adresu. Někdy se uvádí též jméno fotografa nebo název firmy. Techničtí nadšenci občas používají QR kódy, ty ale v reálu moc smysl nedávají, maximálně jen jako doplněk.
Zvažte sledovací tagy
V posledních letech se staly docela populárními sledovací tagy jako je např. Apple AirTag nebo obdobná zařízení určená pro operační systém Android. Jedná se o malé a i celkem cenově dostupné čipy s výdrží baterie asi jeden rok, které vysílají signál přes technologii Bluetooth Low Energy (BLE) a které slouží k lokalizování a případně hledání různých věcí.
Tato zařízení nemají vlastní GPS přijímač. Fungují jen jako jakýsi maják, tzn. vysílají jen signál, který říká „tady jsem“. Tento signál zaznamenají mobilní zařízení jiných lidí a informaci o jejich nálezu zašlou do sledovacího systému výrobce operačního systému spolu se svojí vlastní polohou. Majitel tagu následně vidí ve své aplikaci informaci, kdy a kde byl jeho tag naposledy zaznamenán.
S ohledem na způsob fungování je zřejmé, že kvalita trackování u těchto tagů velmi záleží na tom, kolik kompatibilních zařízení se nachází v jejich okolí. V praxi to znamená, že tyto tagy fungují poměrně dobře ve městech, ale ne moc dobře v přírodě nebo někde v poušti.
Kromě toho je možné tag sledovat také napřímo, přes Bluetooth vlastního telefonu. Díky tomu je možné nastavit si upozornění, pokud se vzdálí z dosahu.
Přestože tyto sledovací tagy nejsou plnohodnotnou náhradou trackerů s vlastním GPS přijímačem a připojením k internetu, na místech, kde se lidé běžně pohybují, fungují často dost dobře. Jejich velkou výhodou je miniaturní velikost, díky čemuž se dají umístit i na celkem neočekávaná místa, třeba do prostoru pro baterii fotoaparátu, do stativové destičky, do polstrování batohu, apod.
Hlavní přínos sledovacích tagů spočívá v tom, že Vám pomohou v situaci, kdy sledovaný předmět někde zapomenete, např. pod stolem v restauraci nebo v dopravním prostředku. Krádeži však pochopitelně nezabrání.
Obecně lze říct, že sledovací tagy sice nejsou samospásné, rozhodně ale zvyšují Vaše šance, že se se ztracenými věcmi ještě někdy shledáte.
Registrujte svoji techniku
Kromě označení a trackování Vaší fototechniky má smysl též registrovat si ji na stránkách výrobce. Význam registrace není na první pohled moc zřejmý, nicméně je to vnímáno jako dobrá praxe. Už jen z toho důvodu, že registrováním výrobků si vlastně vytvoříte soupis Vaší techniky, vč. všech sériových čísel, dat pořízení, atd. V budoucnu pak tyto informace snadno dohledáte. Mohou se Vám hodit např. při dokazování, že je konkrétní nalezená věc skutečně Vaše.
Shrnutí
Cestování s fototechnikou vysoké hodnoty je organizačně složitější a více stresující než běžná turistika. Rizika se však dají výrazně zmírnit dodržováním vhodných opatření.
Pojďme si na závěr ještě jednou stručně shrnout nejdůležitější zásady:
- Sbalte se nalehko – čím méně toho povezete, tím méně stresu.
- Omezte hodnotu převáženého vybavení – ne vždy nutně potřebujete super profi výbavu.
- Zjistěte si něco o destinaci, kam se chystáte – rozdíly v míře kriminality jsou značné.
- Je-li to možné, cestujte ve dvojici nebo ve skupině – víc očí víc vidí a skupina je vždycky méně lákavý cíl.
- Oddělte cennosti a věci běžné potřeby – ať nemusíte hlídat velké zavazadlo.
- Techniku noste vždy při sobě – i třeba v hotelu na snídani.
- Buďte připravení odmítnout nastoupit spoj – pokud by to znamenalo nemít fototechniku u sebe.
- V dopravním prostředku se snažte nespat – obzvlášť ve vlaku a v MHD.
- Cestujte raději ve dne než v noci – zvláště při cestování vlakem.
- Nikdy nenechávejte fototechniku v autě – a to pokud možno ani krátce.
- Vynechte riziková ubytování – hlavně sdílená, velmi levná a ta, která se nacházejí v problémových lokalitách.
- Odpusťte si na cestách pití alkoholu – v míře větší než malé.
- Označte si zavazadla, případně i techniku – může to pomoci, pokud něco ztratíte.
- Zvažte používání sledovacích tagů – pomohou Vám najít ztracené věci, někdy mohou pomoci i s krádeží.
- Registrujte svoji techniku – anebo si veďte vlastní seznam sériových čísel.
Budete-li se držet těchto principů, dá se celkem bezpečně cestovat i s docela drahou technikou. Samozřejmě ale hodně záleží i na tom, kam přesně jedete a co přesně tam plánujete fotit. Některé destinace jsou pochopitelně rizikovější než jiné.