O důležitosti kritiky

Mnoho lidí vnímá kritiku svých fotografií jako něco nepříjemného a nežádoucího. Nestojí o ni. To je ale obrovská chyba. Kritika je totiž naprosto nezbytná k tomu, aby se člověk mohl zlepšovat. Aby nedělal pořád dokola stejné chyby a jeho tvorba se neplácala stále na místě.

Kritika je klíčový prostředek pro zlepšování se v jakékoliv kreativní činnosti. Není to tedy něco, co potřebují zrovna a jen fotografové. Stejně důležitá je pro malíře, spisovatele, skladatele hudby nebo třeba návrháře nábytku. Nezáleží přitom na úrovni pokročilosti - zpětnou vazbu totiž potřebuje každý, od úplného začátečníka až po mistra.

Proč potřebujeme kritiku

Autor má ke svým výtvorům vždy jakýsi "otcovský vztah" a tak jako rodiče přehlíží mnohé chyby svých ratolestí, stejně tak tvůrce přehlíží nedokonalosti ve své tvorbě. Důvodem přitom nemusí být, že je autor málo sebekritický. Některé chyby zkrátka nevidí, neuvědomuje si je nebo mu osobně nepřipadají důležité.

Proto je zcela zásadní neřídit se při posuzování své tvorby jen vlastním úsudkem, ale také poslouchat názory ostatních.

V čem je kritika přínosná

Dobrá kritika pomáhá:

  • Identifikovat problematické oblasti, o kterých autor třeba ani neví.
  • Pojmenovat a lépe pochopit problémy, o kterých autor sice ví, ale nerozumí jim do té míry, aby se s nimi uměl vypořádat.
  • Hledat cesty k řešení problémů.
  • Zjistit, jak dílo působí na publikum, čím je pro něj zajímavé, zda se záměr shoduje s výsledkem, atd.
  • Odhalit vlivy, které tvorbu ovlivňují - často aniž si to sám autor uvědomuje.

Sám sobě kritikem

Každý, ať chceme nebo ne, jsme vlastně sami sobě kritikem. Rozhodovací proces, v rámci kterého vyřazujeme fotky rozmazané, nudné, špatně zarámované a jinak nedokonalé, není ve své podstatě nic jiného, než kritika vlastních děl dovedená do praktických důsledků.

Takto můžeme dobře posoudit objektivní kritéria, např. technickou kvalitu snímků, ale jen velmi těžko si lze z vlastního úsudku dělat závěry o tom, jak je na tom náš počin po tvůrčí stránce a jak působí na ostatní.

Jinými slovy, člověk je sám sobě špatným kritikem. A přesto vlastní díla filtrujeme vždycky v první řadě dle vlastního úsudku a až v druhé řadě na základě názorů jiných lidí.

Konstruktivní vs. nekonstruktivní kritika

Je samozřejmě třeba rozlišovat kritiku konstruktivní a nekonstruktivní. Konstruktivní kritika je taková, která se snaží pomáhat. Pozná se podle toho, že obsahuje slovní obraty jako "bylo by lepší", "lépe by vypadalo...", "chtělo by to...", atp. Konstruktivní kritika nejen hledá problémy, ale také se snaží pojmenovat jejich příčiny a hlavně nabízet řešení.

Oproti tomu kritika, která se omezuje na "shazování" díla, aniž by přinášela jakýkoliv vhled do příčin problémů nebo ukazovala cesty k řešení, taková kritika je zcela bezcenná a v podstatě i neslušná.

Vliv osoby, která kritiku dává

Osoba kritika má obrovský význam. Je velký rozdíl, zda kritiku dává uznávaný odborník, nebo Pepa z hospody, který o fotografování nic neví. Osobně ale zastávám názor, že určitou hodnotu má každá konstruktivní kritika - i třeba od úplného laika. I člověk zcela mimo obor totiž přináší nezávislý názor a umí nám při nejmenším říct, jak na něj fotografie působí, co ho zaujalo, co se mu (ne)líbí, atd.

Kvalitní kritiku, která umí dobře pojmenovat problémy a nabízet jejich řešení, však musíme hledat spíše u kolegů a odborníků. Avšak i člověk v oboru znalý může dávat kritiku, která je málo využitelná. Zkušenosti, cíle, zájmy anebo tvorba osob autora a kritika se totiž mohou rozcházet tak významně, že se názor daného kritika stává pro autora irelevantním - zkrátka jsou každý "někde jinde".

Online galerie a fóra

Na Internetu dnes existuje mnoho různých online služeb, kam můžeme uploadovat fotky a kde můžeme diskutovat nad fotografiemi svými i dalších uživatelů. Zdálo by se, že je to ideální platforma pro konstruktivní kritiku, ostatně řada služeb se takto i prezentuje.

Realita je však bohužel odlišná. Online galerie jsou ve skutečnosti pro tyto účely zcela nevhodné a jako místo pro účinnou vzájemnou kritiku selhávají.

Příčin je více:

  • Většina lidí na tyto služby chodí za jiným účelem, než je vzájemná kritika.
  • Komentáře jsou veřejné.
  • Lidé se navzájem neznají.
  • Kvalitní kritika je pracná.

Výsledkem je, že komentáře pak obsahují převážně pozitivní, ale zcela bezcenné výkřiky jako "Pěkné!", "Líbí!", atp. Ty sice možná pohladí na duši, reálný přínos pro autora ale nemají. Když už se někdo zmůže na něco víc, zpravidla to bývají jen generická konstatování zjevného: "Pěkná kompozice.", "Úžasné světlo.", atd. Erudovaný rozbor silných a slabých stránek snímku zde ale čekat opravdu nemůžeme.

Fóra jsou na tom nepatrně lépe. Na většině fór se najde pár skutečných nadšenců, kterým nevadí nezištně druhým dávat dobře míněné rady. Bohužel tu ale narazíme také na spoustu všelijakých trollů a lidí, kteří prostě "chtějí něco napsat", jen aby se diskuse také zúčastnili.

Kde tedy kritiku hledat?

Ideálně u rodiny, přátel a kolegů fotografů. Musí to být ale lidé, se kterými můžeme mluvit opravdu otevřeně. Ideální kritik je člověk, který:

  • Poskytne upřímný, nezaujatý názor; nezdráhá se kritizovat.
  • O fotografování něco ví. Nejlépe když sám také fotografuje.
  • Má vkus.
  • Zabývá se zhruba stejným žánrem / stylem nebo k němu má vztah.
  • Ideálně je zkušenější než autor. Hodnotu má ale i kritika od méně zkušeného kolegy!

Existují také fotografové, kteří kritiku poskytují jako placenou službu. I zde je ale zásadní osoba kritika. Kvalitní kritika za to určitě stojí, ne vždy ale narazíme na člověka, co nám skutečně pomoct umí anebo chce.

Jak přijímat kritiku

Kritiku je nutné umět s grácií přijmout a vážit si jí. A to i v případě, že s ní nesouhlasíme. Nikdy se s kritikem nedohadujeme. Není ale nic špatného na tom podrobněji si promluvit o nějaké konkrétní věci, která je nejasná, nebo ve které se neshodujeme.

Zcela mimo mísu je vzhled snímku obhajovat okolnostmi při fotografování. Příklad:

Kritik: "Nahoře je málo místa, chtělo by to nechat víc prostoru, takto to působí stísněně."
Nezkušený autor: "No jo, ale to nešlo, tam už se pletla lampa."

Okolnosti při fotografování jsou totiž irelevantní. Divák vidí jen fotografii a stejně jako kritika ho nějaká lampa vůbec nezajímá, protože o ní neví, nechce vědět, nemá vědět. Prostě je nahoře málo místa a basta a proč to tak je, to není podstatné.

Kritiku je nutné nebrat si osobně. Kritika je vždy subjektivní a tak ji také musíme chápat. Nic jako "objektivní kritika" z principu věci neexistuje. Přijetí kritiky neznamená automaticky se řídit vším, co kritik říká. Cílem není kritika "poslechnout", ale "vyslechnout". V tom je rozdíl. Kritika je názor a každý názor je potřeba zohlednit, ale ne se mu automaticky přizpůsobit.

Chceme-li zjistit, jak fotografii vnímá širší obecenstvo, je potřeba ptát se více lidí, pokud možno zástupců různých okruhů. Pokud různí lidé nezávisle na sobě upozorňují na stejné věci, je to signál, že "na tom něco je" a že stojí za to se tím zabývat. Pokud se různí lidé naopak ve stejné věci názorově rozcházejí, jedná se nejspíše o záležitost vkusu, která v principu není řešitelná - nelze se zavděčit všem.

Jak kritiku poskytovat

Jakmile člověk plně docení význam kritiky a najde si pár lidí, se kterými si může fotografie navzájem hodnotit, zákonitě se brzy ocitne také v roli kritika. Tehdy je dobré naopak vědět, jak kritiku poskytovat. Tady je pár tipů do začátku:

  • Zásadně kritizujeme, jen když o to protistrana stojí!
  • Kritizujeme čestně a s ohledem na zájem autora. Netvrdíme, že je něco dobré, když není.
  • Snažíme se slovně jasně oddělit objektivní hodnocení - např. "JE tam šum." - od subjektivních - např. "OSOBNĚ BYCH volil studenější barvy.".
  • Neštítíme se slova "nevím" - např. "Kompozice mi nesedí, i když NEVÍM, čím to je.".
  • Snažíme se nabízet řešení a vlastní zkušenosti.
  • Vždy zmíníme i něco, co se podařilo - trochu se tím rozmělní jinak kritický tón sdělení.
  • Nevěnujeme nepřiměřenou pozornost podružnostem - působí to, že hledáme co nejvíc chyb.
  • Neurážíme, nevysmíváme se.

Kritiku je velkou výhodou poskytovat při osobním setkání. Neosobní komunikace např. emailem je vždy zatížena rizikem nedorozumění a je méně flexibilní.

Závěrem

Schopnost vyhledávat kvalitní, konstruktivní kritiku, pozorně jí naslouchat a brát si z ní ponaučení, je stejně důležitá jako schopnost dobře ovládat fotoaparát, pěstovat si "fotografické oko" a snímky dobře upravovat. Pokud totiž nechceme fotit jen pro své vlastní potěšení, nutně potřebujeme chápat, jak ostatní lidé naše práce vnímají.

Užitečný článek? Chcete vždy vědět o nových článcích? Přidejte si nás zde!

Začínáte s fotografováním? Hledáte ucelený kurz, který Vás rychle a názorně naučí to nejdůležitější, co je třeba pro tvorbu technicky, obsahově i esteticky zdařilých fotografií? Přesně tohle nabízí Kurz základů fotografování.

Kam dál?