Zavřít
Automatické zaostřování
Metoda zaostřování, kdy vlastní proces zaostření řídí elektronika fotoaparátu.
Při automatickém zaostřování pracují objektiv a tělo fotoaparátu v součinnosti. Tělo řídí proces ostření, objektiv pak zaostření reálně provádí. Automatické zaostřování vyžaduje motorek, který dokáže mechanicky posouvat optickými prvky objektivu. Motorek je dnes typicky součástí objektivu, u starších fotoaparátů se ale může nacházet i v těle fotoaparátu.
Automatické zaostřování neznamená, že si fotoaparát ostří, kam chce, ale že řídí mechanický zaostřovací proces. Fotograf stále může vybírat konkrétní místo pro zaostření např. volbou ostřícího bodu nebo označením místa na dotykovém displeji.
Existuje několik různých technologií automatického zaostřování. Nejdůležitější jsou:
Kontrastní detekce - zaostřuje se na základě analýzy obrazu průběžně snímaného ze senzoru.
Fázová detekce - zaostřuje se pomocí speciálního AF modulu schopného kvantifikovat odchylku od správného zaostření.
Dále existují hybridní metody, které kombinují principy z obou těchto základních technologií.
Systém zaostřování je u zrcadlovek a bezzrcadlovek řešený odlišným způsobem. Zrcadlovky používají samostatný AF modul. Ten se často nachází na jiné optické cestě, nežli snímač přístroje. Aby autofokus zrcadlovky fungoval doopravdy dobře, vyžaduje přesné seřízení.
V případě zrcadlovek se AF senzory nacházejí přímo v rovině snímače, často jsou přímo do snímače integrovány. Autofokus a záznam obrazu tedy používají jednu a tu samou optickou cestu a potřeba seřizování autofokusu proto odpadá. Tato skutečnost představuje jednu z klíčových výhod bezzrcadlové konstrukce.
Autofokus se u většiny fotoaparátů aktivuje za pomoci namáčknutí spouště do poloviny. Některé pokročilejší přístroje mají pro aktivaci autofokusu i samostatné tlačítko, tzv. tlačítko AF-ON.
Synonyma: autofokus