Zavřít
Automatické zaostřování
Metoda zaostřování, kdy vlastní proces zaostření řídí elektronika fotoaparátu.
Při automatickém zaostřování pracuje objektiv a tělo fotoaparátu v součinnosti. Tělo fotoaparátu řídí proces ostření, objektiv pak zaostření reálně provádí. Automatické zaostřování vyžaduje motorek, který dokáže mechanicky posouvat optickými prvky objektivu. Tento motorek může být umístěn jak v těle, tak i přímo v objektivu.
Automatické zaostřování neznamená, že si fotoaparát ostří, kam chce, ale že řídí mechanický zaostřovací proces. Fotograf stále může vybírat konkrétní místo pro zaostření např. volbou ostřícího bodu nebo označením místa na dotykovém displeji.
Existuje několik technologií automatického zaostřování, které se liší svými možnostmi a přesností. Nejdůležitější jsou:
Kontrastní detekce - zaostřuje se na základě analýzy obrazu průběžně snímaného ze senzoru.
Fázová detekce - zaostřuje se pomocí speciálního AF modulu schopného kvantifikovat odchylku od správného zaostření.
Dále existují hybridní metody, které kombinují principy z obou těchto základních technologií.
Hlavní výhodou autofocusu je jeho rychlost a v případě pokročilejších systémů i schopnost průběžně sledovat pohybující se cíl. Při velmi pečlivém manuálním zaostření, zejm. s pomocí přiblíženého náhledu na displeji, je však manuální zaostřování stále spolehlivější/předvídatelnější a mnohdy i přesnější.
Synonyma: autofokus