Zavřít
Dlouhá expozice
Poněkud vágní označení pro fotografování s dlouhými expozičními časy.
Za dlouhé expozice se považují snímky zachycující pohyb záměrně rozmazaně. Neexistuje přitom přesná hranice, kdy už je expozice "dlouhá". Spíše nežli o objektivní délku expozičního času jde totiž o výsledný efekt na pořízených fotografiích.
Dlouhé expozice zpravidla vyžadují stativ, protože jinak by se na snímku zachytil nejen pohyb ve fotografované scéně, ale zároveň i pohyb celého záběru způsobený nestabilním držením fotoaparátu, který je jen zřídkakdy žádoucí.
Příklady použití dlouhých expozic:
Fotografování světelných čar projíždějících vozidel.
Fotografování vodopádu tak, že voda připomíná dlouhé, rovné, bílé vlasy.
Malování světlem.
Zajímavá je také kombinace dlouhé expozice a záblesku na jejím konci (pomocí tzv. synchronizace na druhou lamelu), která dokáže zároveň zachytit statickou i dynamickou složku dění.