Zavřít
Detekce kontrastu
Metoda automatického zaostřování, která vyniká přesností a konstrukční jednoduchostí.
Kontrastní ostření je založeno na jednoduchém principu: Fotoaparát pomalu projíždí různé polohy zaostření objektivu a "dívá se" přitom na obraz dopadající na snímač. Jakmile takto projede celý rozsah, vybere polohu, při které bylo dosaženo nejvyššího lokálního kontrastu a tu nastaví.
Zaostřováním na bázi detekce kontrastu jsou vybaveny prakticky všechny digitální fotoaparáty. V případě zrcadlovek se kontrastní detekce používá v režimu živého náhledu.
Hlavní nevýhodou kontrastní metody je to, že je relativně pomalá. Projet celý rozsah všech možných poloh zaostření a zpracování získaných dat chvíli trvá. U soudobých digitálních fotoaparátů celý proces zabere asi 1-3 sekundy. Kontrastní zaostřování proto nedokáže efektivně sledovat pohybující se cíl.
Naopak hlavními výhodami této metody jsou výrobní cena (jedná se vlastně jen o software) a přesnost. Kontrastní detekce totiž z principu svého fungování sama od sebe kompenzuje případné mechanické nepřesnosti fotoaparátu nebo objektivu.
Alternativní metodou je zaostřování na bázi fázové detekce.