Fotografické filtry v kostce
Nemůžete sledovat video nebo chcete vyhledávat v tom, co bylo řečeno? Využijte následující přepis:
Přepis mluveného slova videa
Úvod [0:00]
Tohle dnešní video bude sloužit jako takový úvod do problematiky fotografických filtrů a bude proto pojaté takovou spíš přehledovou formou. Ukážeme si různé druhy filtrů, Řekneme si, k čemu jednotlivé typy filtrů slouží a zda má i v dnešní době smysl si ten který typ filtru pořizovat. Také si povíme něco o rozdílech mezi kulatým a hranatým provedením filtrů. Nebudeme ale podrobně probírat použití jednotlivých typů filtrů v praxi, to si necháme do budoucích videí.
Druhy filtrů [0:53]
Fotografické filtry si můžeme rozdělit do několika kategorií podle jejich účelu. Takto můžeme rozlišovat šedé neboli ND filtry, polarizační filtry, UV a ochranné filtry, barevné filtry a pak další speciální filtry. Všechny tyto kategorie si postupně probereme.
ND filtry [1:15]
Šedé filtry neboli ND filtry omezují množství světla, které vstupuje do objektivu. Šedé filtry se dále dělí na filtry plné a přechodové.
Plné filtry jsou stejně tmavé v celé jejich ploše a slouží k celkové úpravě expozice. Používají se v situacích, kdy je světla příliš mnoho. Tak např. řekněme, že si usmyslíme za bílého dne fotit vodu třicetisekundovou expozicí, aby se efektně rozmázla. Když se o něco takového pokusíme, tak záhy zjistíme, že takto dlouhou expozici za plného denního světla dost dobře nejde použít, protože snímek bude vždycky přesvětlený a to i když plně zacloníme a nastavíme nejnižší možnou hodnotu ISO. Světla bude zkrátka pořád moc. V takovém případě pomůže šedý filtr, který část světla pohltí a nám tak umožní použít dlouhý expoziční čas, aniž by se fotka přeexponovala.
Obdobná situace nastane také tehdy, pokud se za plného denního světla rozhodneme fotografovat s hodně nízkým clonovým číslem, např. f/1,8. Narazíme totiž na ten samý problém: ať děláme co děláme, výsledné foto je moc světlé. A opět pomůže šedý filtr.
Šedé filtry nacházejí uplatnění také ve videu, kde pomáhají docílit správného expozičního času pro konkrétní snímkovací frekvenci a clonu.
Přechodové šedé filtry vypadají jinak. Mají čirou a zatemněnou část a mezi nimi různě prudký přechod. Odtud jejich název. Používají se především při fotografování krajiny, kdy se tmavou částí ztmavuje obloha, dají se ale samozřejmě využít i v jiných případech.
Plné i přechodové šedé filtry se vyrábějí v různých sílách. Značení síly ND filtrů není úplně jednotné, různí výrobci používají odlišné konvence. Různé způsoby značení ukazuje tabulka, kterou právě teď můžete vidět. Jestliže je toto pro vás nové, doporučuji vám video si na chvilku pauznout a tabulku si prostudovat, abyste se v sílách ND filtrů různých výrobců vyznali.
Kromě tradičních, plných ND filtrů s pevně danou silou existují ještě tzv. variabilní ND filtry, které dokáží svou sílu měnit. Variabilní ND filtry jsou velice praktické, protože dokáží nahradit celou sadu klasických ND filtrů, dávají však nepatrně horší obrazové výsledky nežli pevné ND filtry a mají i některé další praktické nevýhody.
Polarizační filtry [3:45]
Polarizační filtry slouží k potlačování odlesků ve scéně. Fungují na principu pohlcování světla polarizovaného určitým směrem. Odstraněním nebo utlumením některých odlesků lze v mnoha případech fotografie výrazně vylepšit.
Pomocí polarizačního filtru lze např. docílit lepšího průhledu skrz nějaké optické rozhraní, např. vodní hladinu, výlohu, atp. Polarizačním filtrem lze také vylepšit barvy vegetace nebo upravit vzhled oblohy a mraků.
Polarizační filtry se konstruují tak, aby s nimi šlo i po zašroubování v obroučce otáčet a zvolit si tak charakter výsledného efektu. Fotograf se díky tomu může rozhodnout, na které odlesky se zaměří a zda je odstraní zcela nebo jenom částečně.
Každý polarizační filtr - a to bez ohledu na to, jak je natočený - zároveň způsobuje i určitý úbytek světla a funguje proto současně také jako slabý ND filtr.
UV filtry [4:44]
UV filtry měly význam hlavně v analogové fotografii, protože fotografický film byl citlivý kromě viditelného světla také na UV záření a UV záření proto mohlo nežádoucím způsobem ovlivňovat vzhled fotografií. Digitální senzory na UV záření citlivé nejsou a UV filtry proto tento svůj původní význam ztratily. Mnoho fotografů je ale používá i dnes, ovšem k jinému účelu a totiž jako mechanickou ochranu předního optického členu objektivu. Některé výrobci dnes už dokonce vyrábějí i filtry, které přímo inzerují jako ochranné a nikoliv UV.
Zda je používání UV resp. ochranných filtrů skutečně nutné, o tom se dá s úspěchem polemizovat. Tohle téma si ale necháme do samostatného videa. Osobně UV filtry nepoužívám, zároveň ale tento svůj přístup nikomu nevnucuji. Myslím si totiž, že otázka používání ochranných filtrů není černobílá a pro spoustu lidí jejich využití smysl má. Kategoricky ale nesouhlasím s tím, když někdo UV filtry prezentuje jako naprosto nezbytné příslušenství, bez kterého se nedá obejít. To je totiž naprostý nesmysl.
Barevné filtry [5:55]
Barevné filtry jsou filtry, které světlo obarvují. Podobně jako šedé filtry se vyrábějí v plné a přechodové variantě a navíc ještě také ve formě přechodu mezi dvěma barvami.
Barevné filtry se používaly především v analogové fotografii. Význam měly, možná poněkud překvapivě, zejm. při fotografování na černobílý film. Barevný filtr totiž ovlivňuje to, jakým způsobem se při záznamu obrazu na monochromatický film přeloží různé barvy reálného světa do jasů pořízené fotografie.
S nástupem digitální éry barevné filtry víceméně ztratily svůj význam, protože se dnes dají nahradit úpravou na počítači. Nákup barevných filtrů proto dnes pro většinu lidí nedává moc smysl.
Speciální filtry [6:47]
Kromě probíraných typů filtrů existují samozřejmě ještě další typy filtrů, např. změkčovací filtr, star filtr nebo např. filtr pro infračervenou fotografii, toto jsou už ale poměrně hodně specializované věci, které většina fotografů nevyužije.
Kulaté vs. hranaté provedení [7:06]
Fotografické filtry se vyrábějí ve dvou provedeních: kulatém a hranatém. Obě varianty mají své výhody, ale i nevýhody.
Kulaté filtry jsou mnohem skladnější, nenápadnější a jednodušší na používání. Jedná se o samostatně funkční příslušenství. Filtr se zkrátka našroubuje do filtrového závitu objektivu a je připravený k použití.
Kulaté filtry mají tři nevýhody. Za prvé, ne všechny objektivy mají stejný průměr filtrového závitu a je proto potřeba buďto vlastnit filtry různých průměrů nebo používat redukční kroužky, které však poněkud zdržují a navíc často i znemožňují nasazení sluneční clony.
Za druhé, s přechodovými ND filtry v kulatém provedení lze otáčet, ale nikoliv jimi posouvat, což fotografa tak trochu nutí komponovat snímek podle filtru. Což není dobře.
A za třetí, kulaté filtry se občas v závitu zasekávají a někdy pak bývá obtížné je vyšroubovat.
Hranaté filtry jsou větší a fungují jako součást složitějšího systému filtrů, nikoliv jako samostatně použitelné příslušenství a proto se někdy označují také jako filtry systémové. K hranatým filtrům je zapotřebí mít ještě držák a pro každý objektiv také adaptér, pomocí kterého se držák připojí k objektivu.
Systémy hranatých filtrů jsou mnohem lépe uzpůsobené pro komplexnější práci s filtry, např. umožňují snáze pracovat s více filtry naráz, umožňují lépe pozicovat přechodové filtry, atd. Velkou výhodou hranatých filtrů je to, že pro všechny objektivy stačí jeden a ten samý filtr, jen pro každý objektiv potřebujeme samostatný adaptér pro upevnění držáku.
Nevýhodou hranatých filtrů je především to, že jsou objemné a pro méně náročnou práci s filtry poněkud neohrabané. Navíc jsou náchylnější k poškrábání, pádům a jiným nehodám a není s nimi možné používat běžnou sluneční clonu. Také se příliš nehodí pro focení z ruky.
Kvalita vs. cena [9:06]
U fotografických filtrů platí velice těsný vztah mezi kvalitou a cenou. Vysloveně levné filtry nelze doporučit, protože zhoršují kvalitu obrazu. Tak např. levné ND filtry často způsobují atypické změny ve spektru propouštěného světla, které nelze ani postprodukcí příliš dobře korigovat. Kvalitnější ND filtry mívají barevné odchylky buďto výrazně méně silné nebo se jedná o odchylky dobře postprodukčně korigovatelné či dokonce esteticky příjemné. Je proto mnohem lepší pořídit raději jeden či dva opravdu kvalitní filtry, než celou sadu filtrů nekvalitních.
První filtry [9:47]
Jestliže žádný filtr nevlastníte a chtěli byste si nějaký pořídit, pak jako první doporučuji koupit si filtr polarizační, protože je to jediný typ filtru, jehož účinek se nedá dostatečně věrně napodobit úpravou na PC.
Jako druhý doporučuji pořídit plný ND filtr o síle čtyř expozičních stupňů, který se hodí např. k fotografování vody, k rozmazávání mraků nebo při focení i natáčení za plného denního světla s hodně nízkými clonovými čísly.
No a jako třetí stojí za zvážení přechodový filtr o síle 2-4 expozičních stupňů.
Do začátku doporučuji kupovat filtry spíše v kulatém provedení a to z toho důvodu, že pro občasné využívání je to kulaté provedení mnohem praktičtější.
Jestliže vlastníte více objektivů s různými průměry filtrového závitu, potom je do začátku výhodné pořídit filtry jenom pro ten největší průměr a pro ty ostatní objektivy si pořídit jenom levné redukční kroužky, které vám umožní ty vaše filtry používat se všemi vašimi objektivy, byť s některými nevýhodami, např. bez možnosti použití sluneční clony.
Tak a to je o problematice fotografických filtrů všechno, já doufám, že vám tohle video pomohlo malinko se zorientovat v těch základech o čem vlastně ty foto filtry jsou a budu se těšit zase někdy příště.