Jak si vybrat fotoaparát
Nemůžete sledovat video nebo chcete vyhledávat v tom, co bylo řečeno? Využijte následující přepis:
Přepis mluveného slova videa
Úvod [0:00]
Hned na okraj chci upozornit na dvě věci. Za prvé, toto video je určené hlavně pro ty z Vás, kteří s focením začínají nebo pro ty, kteří si pořizují svůj první “pořádný” fotoaparát. Tzn. nesnažím se zde dávat rady někomu, kdo si kupuje už několikátý přístroj, protože mám za to, že takový člověk už velmi dobře ví, co chce a proč.
A za druhé, nebudu zde dávat konkrétní doporučení ve smyslu konkrétních značek či modelů. To totiž vlastně ani dost dobře nejde. Výběr fotoaparátu je vysoce individuální věc a každému vyhovuje něco trochu jiného. Zaměřím se proto spíš na to, jak k tomu výběru foťáku celkově přistupovat a na co se hlavně soustředit. Tzn. pokusím se Vás spíše navést, jak na to, abyste si vy sami dokázali vybrat takový foťák, se kterým budete spokojení.
Tohle video bude mít dvě velké části. V první části si probereme, jaké vůbec existují kategorie fotoaparátů, čím se liší a pro koho je ta která kategorie vhodná. V druhé části se pak zaměříme na výběr systémového foťáku, tzn. zrcadlovky nebo bezzrcadlovky.
Pakliže tedy už nyní s jistotou víte, že si chcete pořídit zrcadlovku nebo bezzrcadlovku, můžete v klidu první část přeskočit a pokračovat rovnou na čas, který se právě teď zobrazí na obrazovce a na kterém začíná ta druhá část věnovaná výběru systémového fotoaparátu.
Kategorie fotoaparátů [1:55]
Budeme-li se bavit o fotoaparátech s alespoň trochu univerzálním využitím, pak na trhu najdeme v zásadě následující typy přístrojů:
- Fotomobily
- Levné kompakty
- Ultrazoomy
- Fotoaparáty typu Bridge Camera
- Pokročilé kompakty a konečně
- Systémové fotoaparáty
Tyhle kategorie si všechny probereme. U každé z nich si řekneme, čím jsou fotoaparáty spadající do té které kategorie charakteristické, co nabízejí, jaké mají výhody a nevýhody a pro koho jsou vhodné.
Kromě toho existuje ještě několik dalších kategorií, které se už ale poněkud vzdalují od toho, co si většina lidí představí, když se řekne “fotoaparát”. Tzn. jsou to sice zařízení schopná pořizovat statické snímky, avšak nejsou už to přístroje příliš vhodné na běžné focení. Sem patří např. instantní fotoaparáty, akční kamery, fotopasti, videokamery, a další.
Pro někoho, kdo shání primárně fotoaparát, tzn. pro někoho, kdo chce především fotit a až v druhé řadě dělat něco jiného, pro takového člověka nejsou podobná zařízení příliš zajímavá. Těmto typům přístrojů se proto v tomto videu věnovat nebudeme.
Fotomobily [3:16]
Na fotoaparáty v mobilech se leckdo dívá tak trochu skrz prsty, nicméně v dnešní době už ta technologie u mobilů pokročila natolik, že high-end fotomobily je třeba brát naprosto vážně a chápat je jako seriózně použitelná zařízení.
Zásadní výhodou mobilu je pochopitelně hlavně to, že ho vždycky budete mít s sebou. Tohle je obrovská výhoda, kterou doporučuji nepodceňovat. Vždycky je lepší mít fotku z mobilu než nemít žádnou fotku, protože jste velký foťák nechali doma.
Hlavní nevýhody fotomobilu pak plynou z toho, že mobil je vybavený jenom opravdu miniaturním snímačem a většinou fixní optikou, mívá jen jedno clonové číslo a ovládání přes dotykovou obrazovku není z principu nikdy tak pohotové a spolehlivé jako hardwarové ovládací prvky.
Dlužno ale říct, že výrobci mobilů ty limitace malého senzoru a fixní optiky dokázali do značné míry překonat za pomoci metod výpočetní fotografie a za pomoci používání většího počtu objektivů.
Fotky z moderních fotomobilů proto vypadají často až překvapivě dobře. Mnohdy je opravdu těžké rozeznat je od fotek z “velkých foťáků”. To ale neznamená, že by byly skutečně rovnocenné. Mobily jsou totiž doopravdy dobře použitelné jen za určitých situací a jen k určitým účelům, tzn. nejsou zdaleka tak flexibilní a univerzální jako větší přístroje.
Mobily zároveň pořizované fotografie samy od sebe poměrně intenzivně upravují, takže ty jejich výstupy sice vypadají dobře, ale nesnesou už v editu příliš mnoho dodatečných úprav.
Navíc ty rozličné výpočetní metody, které výrobci mobilních foťáků používají k překonání limitací malého snímače, za sebou mnohdy zanechávají drobné, ale viditelné artefakty.
Přesto ale doporučuji každému, kdo uvažuje o koupi foťáku, zcela seriózně promyslet, zda by si nevystačil jen s kvalitním fotomobilem. Pro spoustu lidí totiž může být ve výsledku lepší rozhodnutí namísto pořizování samostatného foťáku prostě tu částku, kterou měli na fotoaparát vyhrazenou, použít raději na nákup dobrého fotomobilu.
Stojí za zmínku, že i k mobilu se dá pořídit rozličné příslušenství jako jsou třeba malé stativy, stabilizátory, atp., přičemž velikou výhodou bývá to, že takovéto příslušenství bývá v případě fotomobilů malé, lehké, skladné a poměrně levné.
Pro koho je vhodný fotomobil? Pro mladé, pro cestovatele, pro maminky, které chtějí fotit svoje ratolesti, pro vloggery, pro hvězdy instagramu, pro lidi, kteří chtějí fotit žánry, u kterých si vystačí s “normálními” ohniskovými vzdálenostmi zhruba těch cca 30mm, což bývá ekvivalentní ohnisková vzdálenost hlavního fotoaparátu u většiny mobilů.
Pro koho mobil není? Pro toho, kdo trvá na špičkové technické kvalitě fotek, pro toho, kdo chce fotit v dobré kvalitě za náročných světelných podmínek, pro toho, kdo plánuje fotky intenzivně upravovat, pro toho, komu vadí dotykové ovládání, pro toho, kdo chce optický zoom nebo potřebuje dlouhá ohniska, pro toho, kdo se chce při focení dívat do hledáčku a ne na displej mobilu, pro toho, kdo chce na fotkách např. portrétního typu využívat efekt rozostření pozadí; myšleno ten skutečný efekt vzniklý optickou cestou; pro toho, komu vadí zpoždění spouště mobilu.
Jinými slovy, mobily urazily opravdu velký kus cesty a na mnoho věcí dnes už doopravdy v pohodě stačí, velké foťáky ale nahradit stále zcela nedokáží. Přesto by si ale každý měl střízlivě posoudit, zda by jeho potřebám mobil ve skutečnosti nevyhovoval lépe než větší přístroj. Pokud si totiž dokážete vystačit jen s dobrým fotomobilem, má to své nepopiratelné výhody.
Levné kompaktní fotoaparáty [7:14]
Levné kompakty jsou fotoaparáty malé velikosti, s malým snímačem a s pevně zabudovaným, většinou zoomovým objektivem. Ekvivalentní ohniskový rozsah bývá obvykle 24-70mm, 24-105mm, nebo něco podobného, tzn. bývá to nějaký střední zoom, často s mírným přesahem do oblasti krátkých teleobjektivů.
Obrazově na tom tyto fotoaparáty nebývají nijak zvlášť dobře. Mívají sice optický zoom a o něco větší snímač nežli mobily, ale ne o mnoho. Jelikož ale zpravidla nevyužívají ty stejné finty výpočetní fotografie, které ve velkém uplatňují mobily, jejich obrazový výstup bývá často dokonce horší než výstup moderních fotomobilů.
Levné kompakty byly dost v oblibě zhruba před deseti lety, od té doby však jejich popularita jen a jen klesala a v současnosti se jedná vlastně už o dost okrajovou záležitost. Důvody jsou nasnadě. Je to hlavně nástup fotomobilů, které levné kompakty z velké části nahradily.
Výrobci fototechniky se snaží tuto kategorii přístrojů zachránit mj. tím, že přicházejí s modely, které mají některé speciální vlastnosti – např. jsou vodotěsné nebo nárazuvzdorné. Takové přístroje si ale zase konkurují s akčními kamerami. Zkrátka a dobře, levné kompakty dnes nejsou v příliš dobré pozici.
Fotoaparáty z této kategorie tedy nejde dost dobře doporučit, s výjimkou případů, kdy se Vám právě zrovna trefí do Vašich potřeb nějaká ta jejich speciální vlastnost. Pro většinu lidí ale bývá výhodnější téhle kategorii se spíš vyhnout a buďto raději investovat do lepšího mobilu nebo si už pak vybrat foťák z nějaké kvalitativně vyšší kategorie.
Ultrazoomy [8:59]
Ultrazoomy jsou fotoaparáty vybavené malým snímačem a pevně zabudovaným objektivem s velkým, někdy až vysloveně extrémním rozsahem ohnisek. Po stránce obrazové kvality na tom ultrazoomy nebývají nijak zvlášť dobře. Částečně je to způsobené malým snímačem, částečně pak ultrazoomovou optikou, v jejíž konstrukci se nutně musejí dělat kompromisy.
Tyto fotoaparáty ale mají jednu unikátní vlastnost – dokáží nahradit celý fotografický systém (tzn. foťák a několik objektivů) a to v relativně malém a stále ještě dost dobře přenosném balení. Cenou za tuto jejich jedinečnou vlastnost je omezená obrazová kvalita.
Z hlediska velikosti, vnějšího vzhledu a ovládání se ultrazoomy obvykle dost podobají menším systémovým fotoaparátům, tzn. menším zrcadlovkám a bezzrcadlovkám. Ultrazoomy mívají typicky elektronický hledáček.
Pro koho je vhodný ultrazoom? Ultrazoom je ideální fotoaparát pro někoho, kdo nepotřebuje špičkovou obrazovou kvalitu, nevadí mu nemožnost výměny objektivu, chce fotit širokou škálu různých témat a nechce za fotoaparát dát až tolik peněz. Pro takového člověka je ultrazoom. Ambicioznější fotografy však zpravidla odradí limitovaná obrazová kvalita a nemožnost budoucího upgradu optiky.
Bridge Camera [10:24]
Pojem “Bridge Camera” se v našich končinách příliš nepoužívá, lze se s ním setkat hlavně v anglických zdrojích. Tato kategorie zahrnuje obecně všechny fotoaparáty, které stojí na pomezí mezi kompakty a systémovými fotoaparáty. Název Bridge Camera tak vlastně vychází z toho, že tyto přístroje jakoby “přemosťují” tyto dvě tradiční kategorie fotoaparátů.
Ultrazoomy, které jsme si probírali před chvílí, vlastně spadají pod pojem Bridge Camera a proto se někdy tyto termíny zaměňují. Existují ale i fotoaparáty typu bridge camera, které nemají ultrazoomový objektiv a tedy nelze je dost dobře považovat za ultrazoomy.
Takové fotoaparáty mívají někdy i o něco větší snímač, nežli typický ultrazoomový fotoaparát, a jsou tedy schopné dosáhnout lepší obrazové kvality. Za větší snímač však vždy platí tím, že nemohou mít tak velký rozsah ekvivalentních ohnisek. Pro všechny fotoaparáty z této kategorie však platí, že mají taktéž pevně zabudovaný objektiv.
Pro koho je takový fotoaparát vhodný? Zhruba pro stejnou skupinu lidí, pro kterou jsou zajímavé ultrazoomy – ale s tím, že Bridge Camera často nabízí o chlup lepší obrazovou kvalitu, ale zase omezenější ohniskový rozsah.
Pokročilé kompakty [11:44]
Pokročilé kompakty jsou fotoaparáty malé velikosti, s relativně velkým snímačem, ale s velmi omezeným rozsahem ohnisek. Omezený ohniskový rozsah je praktická nutnost, má-li fotoaparát zůstat kompaktní.
Tyto fotoaparáty se kvalitou obrazového výstupu blíží systémovým foťákům, nejsou však zdaleka tak flexibilní, protože nemají vyměnitelný objektiv a ani jinak nebývají příliš rozšiřitelné.
Fotoaparáty tohoto typu jsou ideální po street fotografy, cestovatele, obecně pro kohokoliv, kdo si dokáže vystačit s velmi omezeným ohniskovým rozsahem a ocení kompaktní velikost přístroje.
Hlavní argument proti pořízení tohoto typu přístroje pak představuje pochopitelně právě onen omezený ohniskový rozsah, který významně limituje, co a jak se dá s takovým fotoaparátem fotit.
Systémové fotoaparáty [12:40]
Poslední a z pohledu většiny fotografů nejzajímavější kategorii pak představují systémové fotoaparáty, tzn. fotoaparáty s vyměnitelnými objektivy. Systémové fotoaparáty dělíme na zrcadlovky a bezzrcadlovky, podle toho, jestli používají optický hledáček a zrcadlo nebo elektronický hledáček.
Možnost výměny objektivu představuje naprosto zásadní výhodu, protože umožňuje přizpůsobovat fotoaparát konkrétní fotoakci. Jdete fotit letadla? Nasaďte velký teleobjektiv. Jdete fotit architekturu? Tak to se bude hodit spíš širokáč. Jdete se večer jen tak projít s foťákem po městě? Tak to by se hodila třeba pevná, světelná padesátka.
Z fotoaparátu se tak vlastně stává modulární systém, který lze adaptovat vždy pro konkrétní účel, pro konkrétní situaci. Je tedy zřejmé, že systémový fotoaparát, ať už zrcadlovka nebo bezzrcadlovka, představuje nejkomplexnější, nejflexibilnější řešení. Není to však řešení pro každého.
Někteří lidé zkrátka nechtějí vyměňovat objektivy, nebo chtějí fotoaparát malé velikosti anebo požadují nízkou cenu. Takovým lidem může v reálu více vyhovovat některý z dříve jmenovaných typů přístrojů.
Výběr fotoaparátu [14:00]
Jako první je tedy pochopitelně nutné ujasnit si, jaký typ foťáku chcete pořizovat. Toto rozhodnutí je naprosto zásadní. Většina fotografů, kteří to s focením myslí vážně, volí systémový fotoaparát, přesto však není dobré brát to jako jediné správné řešení. Skutečně zvažte, co Vám bude vyhovovat nejvíce. Pokud si zvolíte jakoukoliv jinou kategorii, než systémový fotoaparát, musíte při výběru zohlednit hlavně následujících pět okolnosti:
- velikosti senzoru
- rozsah ohnisek (ekvivalentní)
- kvalita optiky
- velikost a váha fotoaparátu
- ovládání
Tyto věci by měly být zcela prioritní.
Kromě toho Vás pochopitelně může zajímat i celá řada dalších okolností, např. světelnost objektivu, zda má fotoaparát stabilizaci, jaké další funkce nabízí, atd. Jestliže nějakou konkrétní funkci skutečně nutně potřebujete, pak je samozřejmě v pořádku ji vyžadovat.
Je však dobré, naučit se striktně rozlišovat, co doopravdy potřebujete a co spíše jen chcete. Bez řady funkcí se totiž dá v pohodě obejít a takové funkce by při výběru neměly hrát rozhodující roli.
Dobře zvolit výše uvedených pět věcí je však skutečná nutnost. Vysvětlíme si proč.
Velikost senzoru je zásadní z toho důvodu, že je to hlavní faktor ovlivňující obrazovou kvalitu. Důležitá je přitom skutečně fyzická velikost, tedy rozměry snímače, nikoliv jeho rozlišení. Rozlišení samozřejmě můžete také zohlednit, nezáleží na něm ale zdaleka tolik, kolik si většina lidí myslí. Fyzicky větší senzor s poněkud nižším rozlišením zpravidla dokáže produkovat kvalitnější obraz nežli fyzicky menší senzor, byť je jeho rozlišení vyšší.
Ekvivalentní rozsah ohnisek určuje, jaké typy scén a jaké typy fotek budete moct fotit. Budete-li chtít fotit širokoúhlé záběry, potřebujete krátká ohniska (např. 24mm). Budete-li chtít fotit zvířata v ZOO, potřebujete dlouhá ohniska (např. 300mm). Na takové to “běžné focení” pak nejvíce využije střední rozsah ohnisek, tzn. rozsah zhruba 24-70mm, případně s nějakým větším či menším přesahem do teleobjektivů, takže třeba 24-105mm, 24-135mm, atp.
Dejte pozor na to, že při výběru Vás ve skutečnosti zajímají nikoliv skutečné ohniskové vzdálenosti, ale ohniskové vzdálenosti přepočtené neboli ekvivalentní. Ty jsou totiž porovnatelné napříč různými formáty senzoru.
Kvalita optiky je zásadní hlavně z toho důvodu, že je jedním z hlavním faktorů, který určuje obrazovou kvalitu. Je totiž na nic mít skvělý, velký snímač, pokud je před něj napevno přimontován ne moc kvalitní objektiv. Výrobci fotoaparátů se ale naštěstí pochopitelně snaží o to, aby celý přístroj byl co nejlépe vyvážen a tedy má-li nějaký fotoaparát dobrý senzor, většinou se k němu snaží dát i objektiv odpovídající kvality.
Fyzická velikost fotoaparátu a jeho hmotnost jsou důležité hlavně z praktických důvodů. Ideální velikost fotoaparátu je vysoce individuální věc. Někdo preferuje menší foťáky, někdo větší. U větších foťáků obvykle bývá lepší ergonomie, protože jejich větší tělo se zpravidla lépe drží a také nabízí více prostoru, kam rozmisťovat ovládací prvky. Menší foťáky se zase lépe vejdou do kapsy či do zavazadla.
Ovládání je oblast, jejíž význam většina začátečníků velmi podceňuje. Dobře řešené ovládání je přitom naprosto zásadní, protože zajistí, že se Vám s fotoaparátem bude příjemně pracovat. Ovládání též do značné míry určuje, nakolik budou v reálu praktické různé expoziční režimy. Mnoho fotoaparátů totiž třeba i nabízí režimy P, A, S, M, ale jejich ovládání je natolik nešikovné, že jsou téměř nepoužitelné.
Jak si udělat představu o ovládání přístroje? Nejlepší je pochopitelně v reálu si ho vyzkoušet. Pokud však chcete nakupovat čistě online, tak určitou představu o tom, jak se daný fotoaparát ovládá, si můžete udělat i jen z online manuálu k danému modelu.
Pátrejte po tom, jak se nastavují expoziční parametry v režimu M. Jestliže to bude obnášet pohyb v menu nebo práci s dotykovou obrazovkou, přístroj nejspíš nebude příliš stavěný na práci v pokročilých expozičních režimech. Pokud se však bude zdát, že vše má své vlastní, hardwarové ovládací prvky, pak ovládání s největší pravděpodobností bude při nejmenším “použitelné”.
Pokud dokážete dobře zvolit oněch pět základních parametrů, máte napůl vyhráno. Dále pak samozřejmě zohledníte Vaše další požadavky a specifické potřeby.
Výběr systémového fotoaparátu [19:01]
Pakliže jste se definitivně rozhodli, že to, co chcete, je systémový fotoaparát, pak stojíte před poměrně složitou volbou. Nabídka systémových fotoaparátů je dnes totiž poměrně bohatá a ten výběr tak není úplně snadný. Navíc je třeba si uvědomit jednu věc a totiž, že ve skutečnosti si nevybíráte jenom fotoaparát. Vybíráte si konkrétní fotografický systém.
Pojem “fotografický systém” bychom si asi měli trochu víc přiblížit. Když si koupíte jakýkoliv systémový fotoaparát, tedy řekněme nějakou pěknou bezzrcadlovku, tato bezzrcadlovka bude používat určitý konkrétní typ spojení mezi fotoaparátem a objektivem. Tohle spojení se označuje jako tzv. bajonet, v angličtině jako “mount”. Typ bajonetu je to, co určuje příslušnost fotoaparátů a objektivů k určitému konkrétnímu fotografickému systému. Bajonety a potažmo tedy ty fotografické systémy je konvencí označovat jménem výrobce a jedno či vícepísmennou zkratkou. Takže konkrétně existují např. systémy Canon EF, Canon RF, Nikon F, Nikon Z, Sony E, atd.
Pokud se tedy budeme bavit např. o fotografickém systému Nikon Z, tak tím budeme mít na mysli všechny fotoaparáty a objektivy, které používají bajonet typu Nikon Z a tedy které jsou díky tomu navzájem kompatibilní.
Při výběru prvního systémového fotoaparátu je proto důležité vědět, do jakého fotografického systému tento fotoaparát patří a chce to o tomto systému si toho co nejvíc zjistit. Je totiž dost velká pravděpodobnost, že u systému, se kterým začnete, při nejmenším na nějaký čas zůstanete.
Dnes si totiž koupíte nějaký fotoaparát a k němu nějaký jeden, možná dva objektivy z určitého systému – říkejme mu pracovně “systém X”, avšak u toho, co dnes pořídíte, pravděpodobně neskončíte. A to i když v tuto chvíli žádnou další techniku třeba neplánujete.
Za rok či dva to ale dost možná uvidíte jinak, budete si chtít pořídit třeba makro objektiv a pochopitelně si pořídíte takový, aby fungoval s tím systémem X. Za pár let pak třeba zase zatoužíte po novém foťáku, ale opět budete mít silnou tendenci pořídit fotoaparát ze systému X, jednak protože už budete zvyklí na určitý typ ovládání, hlavně ale z toho důvodu, že budete chtít, aby Vám na tom novém fotoaparátu fungovaly i Vaše dříve zakoupené objektivy.
Jinými slovy, koupí prvního systémového fotoaparátu se vlastně tak trochu “upisujete” určitému fotografickému systému. Je sice možné později vše prodat a začít s jiným systémem, na takovýchto přechodech z jednoho systému na jiný ale zpravidla dost proděláte.
Ideálně to tedy chce dívat se na celou věc už nyní tak, že vybíráte nikoliv fotoaparát, ale vlastně celý fotografický systém a v rámci něj že si následně vybíráte Váš první foťák.
Tedy chce to zajímat se nejenom o konkrétní přístroj a jeho parametry, možnosti a funkce, ale také třeba o to, jaké existují kompatibilní objektivy, kolik stojí, jaké další fotoaparáty do daného systému patří a čím se liší od toho modelu, který zvažujete; jak perspektivní daný systém je, kde se dá v ČR servisovat a jaké jsou zkušenosti se servisem, atd.
Tohle jsou věci, které většina začátečníků vůbec neřeší, přitom jsou to ale z dlouhodobého hlediska okolnosti dost zásadní.
Ještě předtím, než se pustíte do výběru konkrétního systému, je ale dobré ujasnit si dvě věci: 1) zda budete chtít zrcadlovku nebo bezzrcadlovku a 2) jaký budete chtít používat fotografický formát.
Zrcadlovka vs. bezzrcadlovka [22:55]
Zrcadlovky jsou fotoaparáty tradiční konstrukce, které používají optický hledáček, pomocí kterého se fotograf dívá na fotografovanou scénu a to přímo skrz nasazený objektiv. Aby toto bylo možné, je nutné před snímač fotoaparátu umístit zrcadlo, které odráží obraz fotografované scény do optického hledáčku. V okamžiku, kdy se má pořídit snímek, se toto zrcadlo sklopí a obraz scény dopadne na snímač, kde se zachytí.
Bezzrcadlovky z konstrukce přístroje vypouštějí zrcadlo. Obraz scény se tak trvale promítá na snímač. Absence zrcadla však současně znemožňuje dívat se na scénu skrz objektiv optickou cestou. Bezzrcadlovky to řeší tak, že mají uvnitř fotoaparátu schovaný další displej, na kterém se přehrává živý náhled scény, což se označuje jako elektronický hledáček.
Oba typy konstrukce mají své výhody a nevýhody. Špičkové obrázky se dají pořídit s oběma typy přístrojů, bezzrcadlovky jsou ale o poznání přístupnější začátečníkům. Je s nimi totiž ve většině případů snazší dobrat se precizního zaostření a expozice. Trend vývoje je navíc dnes už zcela jednoznačný – všichni velcí výrobci sázejí už především na nové, bezzrcadlové systémy a většina dalšího vývoje a investic směřuje právě do nich.
Pro někoho, kdo chce začít úplně od nuly budovat nový fotografický systém, je tak dnes již jednoznačně lepší volba zvolit některý z těchto nových, bezzrcadlových systémů.
Zvolit si zrcadlovku není vysloveně chybou, ale je třeba chápat, že je to svým způsobem investice do starého, odcházejícího systému. Zrcadlovka dává dnes smysl spíše pro někoho, kdo už má doma spousty zrcadlovkových objektivů, nebo pro někoho, kdo chce využívat široké nabídky starších objektivů. Zrcadlovkové systémy totiž mají dlouhou historii a existují pro ně bez nadsázky stovky, ne-li tisíce různých kompatibilních objektivů, se kterými se čile obchoduje na bazarovém trhu.
Stojí za zmínku, že zrcadlovkový a bezzrcadlový systém jsou vždy dva, oddělené fotografické systémy a to i pokud se bavíme o systémech téhož výrobce. Bezzrcadlovky totiž mají mělčí komoru, tedy kratší vzdálenost mezi rovinou snímače a rovinou bajonetu. Platí přitom, že zrcadlovkové objektivy se dají používat i na bezzrcadlových systémech za použití vhodných adaptérů, naopak to ale možné není. To je další důvod, proč preferovat spíše bezzrcadlovku.
Volba formátu [25:32]
Další významné rozhodnutí představuje výběr formátu. Formátem se míní velikost snímače. V případě systémových fotoaparátů jsou v zásadě jen tři možnosti a totiž fullframe snímač, APS-C snímač nebo m4/3 snímač. Menší snímače se u systémových fotoaparátů téměř nepoužívají (existují, ale je to jen okrajová záležitost). Větší snímače nežli fullframe používají středoformátové systémy, ty jsou ale velmi drahé a zpravidla nepředstavují typ fotoaparátu, jehož koupi by zvažoval začátečník.
Jestliže jste sledovali první část videa, kde jsme se věnovali výběru jiných než systémových fotoaparátů, jistě jste si všimli, že takovým stále se opakujícím tématem tam byla velikost senzoru. To protože velikost snímače je hlavní faktor ovlivňující technickou kvalitu obrazového výstupu. Obecně platí, že čím větší snímač, tím lepší obrazová kvalita. Současně ale také bohužel platí, že větší snímač vyžaduje optiku schopnou vykreslit větší obrazové pole. A ta bývá větší, těžší, především však podstatně dražší.
Výběrem formátu se tak vlastně rozhodujete o:
- obrazové kvalitě - tedy o tom, jaká technická kvalita obrazu pro Vás bude ještě dosažitelná,
- o velikosti a hmotnosti celého fotografického systému a
- o tom, kolik bude celý systém stát.
Snímač velikosti m4/3 je nejmenší, jeho plocha odpovídá zhruba čtvrtině plochy fullframe políčka. Snímač je ale stále dostatečně velký i na profesionální práci. Používají ho hlavně systémové fotoaparáty značek Panasonic a Olympus a některé kamery od firmy BlackMagic Design.
Snímač velikosti APS-C má zhruba poloviční plochu ve srovnání s fullframe snímačem. Používají ho zejména cenově dostupnější zrcadlovky a bezzrcadlovky značek Canon, Nikon a Sony. Na APS-C fotoaparátech se dají plnohodnotně používat fullframové objektivy, naopak to ale neplatí.
Fullframe snímač je největší a zaručuje nejlepší obrazovou kvalitu, objektivy určené pro fullframe snímač jsou však poměrně velké, především však drahé.
Jak si vybrat formát vhodný pro Vás? Tohle za Vás nerozhodnu, z mého pohledu ale v současnosti dává největší smysl začít už rovnou s fullframe tělem a nějakým trochu obyčejnějším, méně světelným objektivem, a postupně případně dokupovat další ohniskové rozsahy nebo kvalitativně lepší optiku.
Fullframe fotoaparáty totiž v posledních letech celkem výrazně zlevnily. Entry-level fullframe modely se tak dostaly na cenovou hladinu, kde se ještě před několika málo lety daly pořídit výhradně APS-C fotoaparáty. Zároveň příchod bezzrcadlovek celkově zmenšil a odlehčil výbavu, takže ani fullframe systém dnes nemusí být svou velikostí a váhou nijak zvlášť obtěžující. Bohužel zlevnění se týká skutečně jen fotoaparátů, nikoliv profi objektivů. Ty stále stojí spoustu peněz.
Menší formáty bych pak doporučil zejm. někomu, pro koho je buďto prioritní malá velikost a váha vybavení, nebo někomu, kdo potřebuje rychle nakoupit celý fotografický systém (tzn. tělo a několik objektivů), ale má na to omezené prostředky.
Výběr konkrétního modelu [28:56]
V momentě, kdy si stanovíte, zda chcete zrcadlovku nebo bezzrcadlovku, a kdy si určíte formát senzoru, tzn. zda chcete m4/3, APS-C nebo fullframe, omezíte svůj výběr jen na několik málo fotografických systémů. V každém tomto systému pak najdete obvykle už jen několik aktuálních modelů, které budou typicky cenově celkem výrazně odstupňované. Často najdete v nabídce entry-level model, mid-range model a high-end model. Ty se budou lišit sadou funkcí, rozlišením, rychlostí sekvenčního snímání a dalšími parametry; a samozřejmě cenou. V zásadě ale všechny budou schopné produkovat fotografie zhruba srovnatelné kvality. Mezi těmito modely doporučuji rozhodovat se především podle předpokládané intenzity využívání, Vašich ambicí a Vašich finančních možností.
První objektiv [29:52]
K Vašemu prvnímu systémovému foťáku si pochopitelně budete chtít koupit alespoň jeden objektiv. Takovou klasikou do začátku bývá méně světelný střední zoom, tzn. objektiv ekvivalentního rozsahu zhruba 24-70mm a se světelností kolem f/4. Poměrně oblíbené jsou také střední zoomy s prodlouženým rozsahem na dlouhém konci, tedy objektivy o rozsahu např. 24-105mm nebo 24-140mm, apod. Můžete ale samozřejmě do začátku upřednostnit i jiný objektiv, v závislosti na Vašich konkrétních potřebách.
Dobře vybrat objektiv je pochopitelně důležité, nicméně v případě systémových fotoaparátů to ve skutečnosti není zas až tak klíčová věc, jako tomu bylo v případě fotoaparátů s pevně zabudovaným objektivem. Vždycky totiž můžete pořídit jiný objektiv a ten stávající prodat. Tedy i pokud si náhodou do začátku zvolíte objektiv, se kterým nebudete úplně spokojení, vlastně se tak moc neděje.
Jak ušetřit [31:02]
Pokud Vás lákají systémové fotoaparáty, ale ceny se Vám zdají poněkud vysoké, mohly by pro Vás být zajímavé následující tipy, jak se dá na nákupech techniky ušetřit. Následující tipy se týkají nákupů nové techniky, v běžných obchodech, s plnou, nejméně dvouletou zárukou.
Za prvé: Vždy se snažte kupovat nový fotoaparát v sadě s jedním nebo více objektivy. Tyto sady bývají cenově zvýhodněné a to často významně. Je ale důležité, aby se jednalo o sadu přímo od výrobce techniky, nikoliv o sadu, kterou nabízí jen některý konkrétní prodejce. Nejjednodušší způsob, jak poznat sadu od výrobce, je podívat se přímo na stránky výrobce.
Za druhé: počkejte si na promo akce. Výrobci fotografické techniky celkem často nabízejí některé konkrétní modely se slevou nebo nabízejí tzv. cashback akce. Ty spočívají v tom, že sice zaplatíte plnou cenu, výrobce Vám ale následně část ceny zboží vrátí, pakliže splníte podmínky nákupu a vyplníte a odešlete žádost. Cashback akcí se není nutné žádným způsobem obávat, je to zavedený a fungující způsob prodeje. Jen vždy pozorně čtěte podmínky konkrétní akce a ujistěte se, že je bezezbytku splníte.
Za třetí: zvažte koupi staršího modelu. Výrobci fototechniky z marketingových důvodů vydávají stále nové a nové verze těch stejných fotoaparátů, avšak tyto jednotlivé verze se často liší jen v naprosto nepodstatných detailech. Často se jedná v podstatě o ten samý přístroj, jen s jinou číslovkou a pár drobnými vylepšeními. Existují dokonce i případy, kdy je starší model v některém ohledu paradoxně lepší.
Za čtvrté: zvažte používat objektivy i od jiných výrobců, než jen od výrobce těla. Firmy jako Sigma či Tamron dnes vyrábějí špičkovou optiku, která je často stejně kvalitní a někdy dokonce i lepší, nežli funkčně porovnatelný objektiv od výrobce těla, přitom stojí většinou podstatně méně peněz. Samozřejmě ale musíte počítat s tím, že používání objektivů třetích stran s sebou nese určitá rizika, že tyto objektivy se mohou chovat v některých ohledech odlišně než objektivy, na které jste zvyklí od výrobce těla, a že používání techniky od více různých výrobců vždycky znamená poněkud komplikovanější servis.
Shrnutí [33:38]
Na závěr si pojďme stručně zopakovat to nejdůležitější.
- Vyberte si kategorii / typ fotoaparátu.
Nejprve si musíte ujasnit, jaká kategorie fotoaparátů je pro Vás nejvhodnější. Zda mobil, kompakt, ultrazoom, jiný typ Bridge Camera nebo systémový fotoaparát.
- Nesystémový fotoaparát: velikost snímače, ohniskový rozsah, kvalita optiky, ovládání
Pakliže si vyberete jakýkoliv jiný typ fotoaparátu, nežli systémový fotoaparát, tzn. pakliže si vyberete fotoaparát, který nemá vyměnitelný objektiv, pak je třeba zohlednit hlavně: velikost snímače, ohniskový rozsah objektivu, kvalitu optiky a ovládání.
- Systémový fotoaparát: vybírejte primárně systém a až v druhé řadě konkrétní model.
Pakliže se rozhodnete pro systémový fotoaparát, je třeba především dívat se na celou věc tak, že si vybíráte nikoliv jen foťák, ale celý fotografický systém, do kterého vstupujete.
- Zrcadlovka vs. bezzrcadlovka
Dalším krokem je rozmyslet si, zda budete chtít zrcadlovku nebo bezzrcadlovku.
- Formát senzoru: fullframe, APS-C, m4/3
Následně je třeba zvolit si formát senzoru, tedy zda budete chtít fotoaparát s fullframe, APS-C nebo m4/3 snímačem.
- Předběžně vybrané systémy: např. Nikon Z, Canon RF, Sony E
Tímto ten výběr zpravidla omezíte jen na několik málo fotografických systémů. O těchto systémech si následně zjistěte co nejvíce informací – jaké jsou jejich silné a slabé stránky, jaké jsou k dispozici objektivy, kolik stojí, jak je to s možností adaptovat objektivy s jiných systémů, atd. - a vyberte si takový systém, který Vás nejvíce osloví.
- Výběr konkrétního modelu: entry-level, mid-range, high-end
V rámci konkréního fotografického systému už pak bude jen několik málo možností, jaký model fotoaparátu koupit. Tyto možnosti navíc budou zpravidla cenově dost výrazně odstupňované, takže se můžete rozhodovat jednoduše podle Vašich finančních možností.
- První objektiv – důležitý, ale ne tolik jako u nesystémových fotoaparátů.
Co se týče objektivu, na tom při koupi systémového foťáku ve skutečnosti nezáleží zdaleka tak moc, protože objektiv můžete kdykoliv vyměnit. Takovou klasikou do začátku bývá méně světelný střední zoom, tedy objektiv s rozsahem 24-70mm, případně s větším či menším přesahem na dlouhém konci, takže třeba 24-105mm nebo 24-140mm, atp. V zásadě ale můžete začít i s jakýmkoliv jiným objektivem.
Tak a to by bylo k výběru fotoaparátu všechno. Sice jsem Vám nedoporučil žádnou konkrétní techniku, snad jsem Vás ale maličko popostrčil tím správným směrem a pomohl Vám v problematice se zorientovat. Přeji šťastnou ruku při výběru.