Levný vs. drahý fotoaparát - v čem je rozdíl?
Nemůžete sledovat video nebo chcete vyhledávat v tom, co bylo řečeno? Využijte následující přepis:
Přepis mluveného slova videa
Fotoaparát s vyměnitelnými objektivy můžete pořídit za deset, patnáct tisíc korun, ale také klidně za sto tisíc i více. A to mluvím jen o těle přístroje, bez objektivu. To je docela velký cenový rozptyl. Nabízí se tedy otázka, co vlastně u toho drahého foťáku dostanete navíc? Tedy čím se ty levné a drahé fotoaparáty liší, že se to projeví tak velkým rozdílem v ceně? A přesně touhle otázkou se budeme zabývat v dnešním videu.
Úvod [0:00]
V tomto videu budu srovnávat levnější a dražší přístroje a rozebírat, co od nich tak zhruba můžete očekávat a v jakých ohledech se budou nejvíc lišit. Budu přitom mluvit obecně, tzn. nebudu probírat konkrétní modely ani konkrétní značky fotoaparátů. Ty hlavní odlišnosti jsou totiž celkem univerzálně platné a na značce nezávislé.
Většina toho, co zde budu říkat, bude platit pro většinu případů, ale ne nutně pro všechny. Tzn. že vždy mohou existovat výjimky. Tak např. když budu říkat, že dražší fotoaparáty obvykle bývají fyzicky větší a těžší, tak to bude platit ve většině případů, ale neznamená to, že nemůže existovat super drahý fotoaparát velmi malé velikosti.
Ve videu se budu zaměřovat především na fotoaparáty s vyměnitelnými objektivy. Tzn. neřeším zde kompakty, ultrazoomy, drony, a podobně, ale hlavně systémové fotoaparáty a to hlavně ty z nejvíce prodávaných systémů – Canon EF, Canon RF, Sony E, Nikon F, Nikon Z. Většina řečeného ale bude dobře aplikovatelná i na další značky a bajonety.
Obrazová kvalita [1:56]
Většina laiků od dražšího fotoaparátu očekává především lepší fotky. Jenomže tohle je zrovna něco, co tak úplně neplatí. Resp. platí to jen do určité míry. Ačkoliv ano, dražší fotoaparáty obvykle mívají vyšší rozlišení, větší dynamický rozsah, přesnější barvy, atd., tak ale ten reálný rozdíl nebývá ani zdaleka tak velký, jak by se dalo očekávat. Rozhodně není úměrný tomu rozdílu v ceně.
Ve skutečnosti je to spíš tak, že ty dražší fotoaparáty umožňují dobrat se kvalitních výsledků snáze, rychleji a spolehlivěji, anebo v širším spektru fotografických situací. Velkou většinu snímků však můžete pořídit ve velice solidní kvalitě i s těmi úplně nejlevnějšími, entry-level přístroji.
Jinak řečeno, dražší foťák nedělá zas až o tolik lepší fotky. Je tedy chybou od upgradu přístroje očekávat zásadní posun v kvalitě Vaší fotografické produkce. Kdo s tímto očekáváním drahý fotoaparát kupuje, toho čeká zklamání.
Výpočetní výkon [3:01]
Digitální fotoaparát je ve skutečnosti počítač. To není nadsázka. Digitální foťák skutečně splňuje formální definici počítače. Má i všechny základní součásti, které u počítače očekáváme, tzn. má svůj procesor, operační paměť, vstupy, výstupy, dlouhodobé úložiště, operační systém, atd. Tedy je to počítač, byť tedy samozřejmě počítač dosti specializovaný.
Alternativně se na to dá dívat tak, že fotoaparát počítač obsahuje jako svoji řídící součást. Tohle platí pro všechny digitální fotoaparáty. V čem se ale různé přístroje dost liší, to je výkon tohoto jejich vnitřního počítače. Výkon odvisí od toho, jaké komponenty daný fotoaparát používá, kolik jich má, na jaké běží frekvenci, atd.
Jedna z hlavních věcí, za kterou si u lepších fotoaparátů připlácíme, je výkon tohoto jejich vnitřního počítače.
Vyšší výpočetní výkon se u fotoaparátu projeví nejvíc v oblastech, které jsou na vysokém výkonu a dobré datové propustnosti nejvíc závislé. Tak např. má vliv na maximální možnou rychlost sekvenčního snímání. Má též velký vliv na dostupné parametry videa, zejm. ve smyslu dostupných rozlišení, snímkovacích frekvencí a kodeků.
Vyšší výkon má bohužel i svou stinnou stránku. Znamená vyšší produkci tepla na klíčových elektronických součástkách. Výkonnější fotoaparáty proto musejí mít i odpovídajícím způsobem vyřešené chlazení. Pokud tomu tak není, mohou se ve výpočetně náročných situacích přehřívat.
Vyšší výkon se projeví též větší spotřebu energie akumulátoru. To je důvod, proč výkonnější fotoaparáty obvykle bývají také vybavené akumulátorem s větší kapacitou.
Velikost a hmotnost [4:48]
Dražší přístroje obvykle bývají větší, nežli přístroje levnější. Částečně to souvisí s jejich vyšším výkonem, neboť fyzicky větší fotoaparát je snazší účinně chladit. To však není jediný důvod. Větší velikost těla se volí i čistě z toho důvodu, že pokročilejší fotoaparáty prostě mívají více komponent a více ovládacích prvků a tedy je potřeba fyzicky větší přístroj na to, aby se do něj všechny tyto komponenty daly vtěsnat.
Jak velký fotoaparát je „tak akorát“, to je velice individuální záležitost. Různí lidé preferují různě velké fotoaparáty. Někdo má např. větší ruce a tak přirozeně tíhne k větším přístrojům. Záleží ale např. i na tom, s jakými objektivy budeme chtít daný přístroj používat. Budeme-li chtít fotit s velkými teleobjektivy, pravděpodobně bude rozumnější pořídit spíše fyzicky větší fotoaparát, protože ta kombinace tělo + objektiv bude vyváženější.
Mechanická odolnost / robustnost [5:48]
Větší velikost těla dražších fotoaparátů se projevuje, kromě jiného, i jejich celkově větší robustností a mechanickou odolností. Pokročilejší fotoaparáty navíc často bývají vyráběné i z lepších materiálů, tak např. častěji mívají kovové šasi, atp.
To ovšem neznamená, že bychom drahým fotoaparátem mohli zatloukat hřebíky. Stále se jedná o vysoce citlivý přístroj kombinující jemnou mechaniku, optiku a elektroniku. Znamená to ale, že takový přístroj bude lépe snášet každodenní strasti spojené s jeho intenzivnějším využíváním, tzn. různé drobné strkance v dopravě, mačkání se v pouzdře či brašně, atd.
I u drahých fotoaparátů je ale zásadní předcházet pádům na tvrdý podklad a silným úderům. Je sice větší šance, že podobné věci ustojí bez většího poškození, rozhodně ale nejsou nerozbitné.
Ovládání [6:47]
Zcela zásadní odlišnost mezi levnými vs. drahými fotoaparáty představuje schéma ovládání, jaké používají. Obecně platí, že dražší přístroje mívají více hardwarových ovládacích prvků, tedy různých tlačítek, koleček, páček, atd.
Tyto prvky u nich navíc bývají robustnější a často nabízejí též taktilní odezvu, tzn. dají se ovládat i jen po hmatu. Mnohé ovládací prvky navíc bývají programovatelné, tzn. fotograf si u nich může zvolit, co přesně dělají, nebo si přizpůsobit jejich přesné chování.
U levnějších fotoaparátů bývá ovládacích prvků obecně méně. Tak např. namísto samostatných koleček pro clonu a čas bude k dispozici jenom jedno kolečko, které se bude používat v kombinaci se stiskem různých tlačítek.
Úplně nejlevnější přístroje pak mívají hardwarových ovládacích prvků jen naprosté minimum a většina nastavení se u nich provádí přes menu nebo přes dotykový displej. Toto ale pochopitelně není tak pohotové jako hardwarové ovládací prvky.
Význam ovládání v žádném případě nepodceňujte. Nebude-li Vám ovládání fotoaparátu vyhovovat, bude se Vám s ním špatně fotit.
Odolnost vůči vlivům prostředí [8:03]
U dražších fotoaparátů se obvykle více pamatuje na jejich zodolnění vůči vlivům vnějšího prostředí. Dražší fotoaparáty se díky tomu lépe popasují např. s deštěm nebo třeba s focením za podmínek vysoké prašnosti. U high-end přístrojů je zvykem, že veškeré ovládací prvky bývají vodotěsné a že všechna dvířka, tak např. ta, skrz která se přistupuje k paměťové kartě nebo k baterii fotoaparátu, mají svá těsnění.
Zvýšená odolnost vůči vlivům prostředí je určitě užitečná vlastnost, nicméně není radno ji přeceňovat. Výrobci fotoaparátů si dávají veliký pozor na to, aby nikdy v marketingových materiálech nepoužili slovo „waterproof“, ale jen „weather resistant“. To celkem jasně naznačuje, jakým směrem se bude ubírat pokus o uplatnění záruky v případě deštěm řádně propláchnutého přístroje.
Jinými slovy, zvýšená odolnost vůči vlivům prostředí je samozřejmě „nice to have“, ale rozhodně nezaručuje, že si s daným fotoaparátem můžeme dovolit dělat cokoliv. Je samozřejmě s výhodou, když je přístroj nějakou formou utěsnění vybaven, ale zcela spoléhat bychom na to neměli.
I pokud ale fotoaparát žádnou zvláštní odolnost vůči vlivům prostředí nemá, zas tak moc se ve skutečnosti neděje. Jen je prostě potřeba tuto skutečnost brát v potaz a chovat se podle toho. Takový fotoaparát je třeba příliš nevystavovat dešti, dříve sáhnout po deštníku, vhodném pouzdře či pláštěnce či si prostě některé příležitosti nechat ujít.
Je také důležité pamatovat na to, že má-li být ochrana před deštěm a prachem funkční, musí být proti těmto vlivům zodolněný nejenom fotoaparát, ale i použitý objektiv.
Kvalita komponent a možnosti konektivity [9:51]
U dražších fotoaparátů se obecně používají kvalitnější komponenty anebo komponenty s lepšími parametry. Tak např. elektronický hledáček může mít u dražšího fotoaparátu vyšší rozlišení, vyšší obnovovací frekvenci, menší zpoždění oproti realitě, atd. Totéž platí pro zadní displej a obecně pro celý přístroj. Na vyšších modelech také zpravidla najdeme více konektorů a máme k dispozici širší možnosti propojení s dalšími zařízeními a příslušenstvím.
Úložiště [10:25]
Levnější a dražší fotoaparáty se často liší typem paměťových karet, které používají. Nižší modely dnes využívají nejčastěji SD karty. Ty jsou levné, široce dostupné a pro většinu běžných potřeb dostačují. High-end modely však mnohdy sází na karty typu CF Express, jejichž hlavní výhodou je neporovnatelně vyšší rychlost zápisu. Ta je potřebná zejm. pro sekvenční snímání vysokou rychlostí a dále pro natáčení videa ve vysoké kvalitě. CF Express karty jsou však velmi drahé.
Nižší modely fotoaparátů většinou nabízejí jen jeden slot na karty, vyšší modely mívají sloty dva. Oba sloty mohou akceptovat stejný typ karet nebo může být přítomen jeden slot pro SD kartu a jeden slot pro CF Express kartu.
Druhý slot má několik přínosů. V případě smíšené konfigurace je to především možnost používat karty různých typů. Druhý slot se také často využívá k zálohování. Fotografie se ukládají současně na obě karty, čímž se minimalizuje riziko ztráty dat v případě, že by jedna z karet selhala. Druhý slot se dá ale využívat i jiným způsobem, tak např. je možné ukládat na jednu kartu videa a na druhou statické snímky nebo ukládat na jednu kartu RAWy a na druhou JPEGy. Je ale možné také prostě jen přepnout na druhou kartu ve chvíli, kdy se ta první zaplní.
Druhý slot tedy rozhodně má své přínosy. Profesionálové druhý slot často vyžadují kvůli možnosti okamžitého zálohování. V reálu se ale zas tak moc často nestává, že by karta selhala. Tedy alespoň u kvalitních karet. Pro spoustu fotografů tedy druhý slot ve skutečnosti není nezbytný.
Horní displej [12:12]
Prakticky všechny digitální fotoaparáty jsou vybavené velkým, zadním displejem. U dražších fotoaparátů často najdeme ještě druhý, pomocný displej na horní straně přístroje. Tento malý displej zobrazuje některé klíčové informace, tak např. nastavené expoziční parametry nebo třeba odhadovaný počet snímků, které se ještě vejdou na vloženou kartu.
Horní displej zlepšuje přehled fotografa o tom, jak má přístroj aktuálně nastaven. V některých případech mu ušetří pohled do hledáčku nebo manipulaci s hlavním displejem, čímž šetří čas a trochu i baterii přístroje. Jedná se o užitečný pomocný prvek, který ale samozřejmě není nikterak nepostradatelný.
Osobně mám horní displej docela rád a celkem ho využívám, přesto když ho nějaký fotoaparát nemá, nevnímám to jako nijak zvlášť velký hendikep.
Vestavěný blesk [13:07]
Vestavěný blesk najdeme na většině fotoaparátů, ale ne na všech. Nemají ho některé nejnižší modely, zároveň ale – paradoxně – i některé high-end přístroje. U levných fotoaparátů bývá důvodem absence vestavěného blesku pochopitelně úspora. V případě profi přístrojů je to pak skutečnost, že se u nich počítá s použitím blesků systémových nebo studiových.
Dříve měl vestavěný blesk i funkci řídícího prvku v systémech optického řízení externích blesků. Proto jím byly vybaveny i mnohé high-end fotoaparáty. V posledních letech se však od optických řídících systémů upouští ve prospěch systémů radiových, které jsou spolehlivější. Vestavěné blesky proto z high-end přístrojů v čím dál tím větší míře mizí.
Nebuďte proto vůbec překvapeni, narazíte-li na fotoaparát za sto padesát tisíc, který vestavěný blesk vůbec mít nebude.
Pokročilé funkce [14:04]
U dražších fotoaparátů se obecně počítá se zkušenějším, náročnějším uživatelem. Často jsou proto k dispozici i některé funkce, které mají třeba jen situační využití nebo které ocení jen menší část fotografické obce. Tak např. funkce pro focus stacking, intervalometr, funkce pro časosběr a další.
U těchto funkcí v zásadě neexistuje technický důvod, proč by nemohly být přítomny i na levnějších přístrojích. Přesto se ale u nižších modelů vypouštějí. Zřejmě se má za to, že by nebyly příliš využívané. Navíc to výrobci pomáhá obhájit vyšší cenu pokročilejších modelů.
Některé jiné funkce sice najdeme na vyšších i nižších modelech fotoaparátů, u vyšších modelů ale mívají bohatší parametrizaci. Typickým příkladem je funkce bracketingu. Nějakou základní formu bracketingu má dnes skoro každý fotoaparát snad kromě vysloveně úplného low-endu. Přesto ale ty možnosti, jaké ta funkce reálně nabízí, se liší.
Tak např. vyšší model může nabízet nejenom bracketing expozice, ale i třeba bracketing zaostření či vyvážení bílé. Také může nabízet větší maximální počet kroků nebo třeba menší odstupy mezi jednotlivými snímky. Zkrátka ta funkce toho umí v případě pokročilejšího přístroje víc.
Stabilizace senzoru [15:29]
Stabilizaci senzoru neboli IBIS (z angl. In-body Image Stabilizer) najdeme hlavně na bezzrcadlovkách a to zhruba od řekněme vyšší střední třídy nahoru. U nižších modelů také bývá k dispozici nějaká forma stabilizace, řeší se však obvykle jinými, levnějšími technologiemi – buďto stabilizací v objektivu nebo stabilizací elektronickou. Stabilizace senzoru je velmi užitečná funkce, zvlášť pokud jde o video. Pro účely focení se samozřejmě také hodí, nepostradatelná však není.
Formát [16:05]
Možná Vás překvapuje, že jsem až dosud nezmínil formát, tedy to, jak velký snímač fotoaparát používá – zda fullframe nebo nějaký menší. Záměrně jsem si tohle nechal až na konec.
Samozřejmě stále platí, že fotoaparáty s většími snímači jsou obecně dražší. Nicméně ty rozdíly v cenách přístrojů s různě velkými senzory se v posledních letech začínají docela stírat. Nejlevnější fullframe fotoaparáty se dostaly na cenovou hladinu, která byla ještě před několika málo lety nemyslitelná. Pokročilý APS-C přístroj tak dnes běžně stojí více než entry-level fullframe přístroj.
Nejvyšší cenové příčky ale samozřejmě i nadále obsazují převážně fullframové přístroje a přístroje středoformátové. Tedy ten vliv velikosti senzoru pochopitelně stále existuje a není zanedbatelný. Přesto se však zdá, že při nejmenším v tom segmentu běžně prodávaných fotoaparátů platí, že samotný senzor už v té celkové ceně fotoaparátu nepředstavuje až tak významnou položku jako v minulosti.
Ale pozor! To, co říkám, platí pro těla, ale ne pro objektivy. U těch je situace stále stejná jako v minulosti. Za fullframové objektivy stále zaplatíme násobně více než za APS-C objektivy. Tedy pozor na neuváženou koupi levného fullframe těla, pakliže nejste současně ochotni přijmout cenu fullframových objektivů!
Shrnutí [17:36]
Jak jsme si ukázali, těch rozdílů mezi levnými a drahými foťáky existuje docela hodně. Asi největší reálný rozdíl představuje výpočetní výkon jejich vnitřního počítače. Roli hraje též formát senzoru a to, jaké skupině uživatelů je daný fotoaparát určený. Z toho pak druhotně vyplývá též velikost přístroje, paleta dostupných funkcí a schéma ovládání.
Možná poněkud překvapivě to není zas až tak moc o obrazové kvalitě. Dražší foťáky sice fotí lépe, ale ne zase až o tolik. Spíš ta práce s nimi bývá příjemnější, rychlejší, jednodušší. Tak např. spolehlivěji ostří, zvlášť při nízké hladině světla, nabízejí obvykle vyšší rychlost sekvenčního snímání, pořízené fotky mívají vyšší plasticitu v úpravě.
Dražší fotoaparáty tedy určitě i v té obrazové kvalitě mají určitou výhodu, ne však dramaticky velkou. Mnohem víc ve skutečnosti udělají zkušenosti fotografa, vhodné nasvícení, dobrá kompozice a zdařilá úprava.
Tím určitě nechci nikoho odrazovat od toho, aby šetřil na super fotoaparát. Ono je to samozřejmě fajn používat kvalitní techniku. Je ale dobré vědět, na co doopravdy šetříte a co za své peníze dostanete. A to je spíš rychlost, robustnost, spolehlivost, pohodlí při práci, schopnosti v oblasti videa, lepší odolnost vůči dešti a prachu a některé funkce navíc, které jsou ale ve většině případů situační anebo postradatelné. Přímo obrazová kvalita to však není, resp. tedy ne v takové míře, že by to samo o sobě ospravedlnilo ten rozdíl v ceně.
Jestliže jste s tímto srozuměni a nemáte s tím problém, pak samozřejmě v pořádku. Pokud je však Vaší hlavní motivací k upgradu dosažení lepší obrazové kvality, pak zvažte, zda neinvestovat raději do optiky. Ta má totiž na kvalitu snímků mnohdy větší vliv, než samotné tělo přístroje.