Jak zvládnout manuální expoziční režim

Schopnost ovládat expozici manuálně, tzn. zcela bez pomoci automatiky, je jedna z prvních věcí, kterou by se měl aspirující fotograf naučit. Dnešní článek přináší praktický návod pro začátečníky, jak tuto základní dovednost úspěšně zvládnout.

Proč se učit používat manuální režim?

Důvody jsou v zásadě dva. Za prvé zvládnutí manuálního režimu vyžaduje skutečné porozumění tomu, jak funguje expozice. A to je naprosto zásadní předpoklad smysluplné fotografické práce. Jestliže umíte (dobře) fotit na manuál, je to svého druhu důkaz, že expozici chápete. "Naučit se fotit na manuál." je proto dobrý počáteční cíl pro začínající fotografy, protože je rychle vede k nastudování toho nejdůležitějšího.

Druhý důvod je ryze praktický - jakmile si manuální režim zažijete natolik, že Vás od práce nezdržuje, zjistíte, že je ve velkém procentu situací vlastně tím nejlepším, co používat. Někdy je dokonce přímo nezbytný, zejm. když potřebujete konzistenci expozice mezi více snímky.

Jak na to?

Abyste se s manuálním režimem dokázali rozumně naučit, je třeba splnit několik předpokladů:

  • Musíte používat vhodný fotoaparát, tj. takový, jehož ovládání je pro manuální nastavování expozice praktické.
  • Musíte důkladně porozumět expozičním parametrům a jejich vzájemnému vztahu.
  • Musíte se naučit na fotoaparátu expoziční parametry nastavovat.

A to je vše. Nic víc v tom není. Když tyhle tři podmínky splníte, dokážete v manuálním expozičním režimu pořídit snímek exponovaný přesně tak, jak chcete. A to je základ.

Dál už je to pak jen o praxi, praxi a zase jen praxi. Ta Vám umožní zažít si ovládání přístroje a z toho následně vyplyne mnohonásobné zrychlení celého procesu pořízení snímku. A jakmile se zrychlíte, manuální režim přestane být přítěží a naopak se z něj mnohdy stane režim volby, protože s ním rychle a spolehlivě pořídíte snímky předvídatelného vzhledu.

Nyní podrobněji k jednotlivým bodům uváděným výše:

Vhodný fotoaparát

Začátečníci často při nákupu fotoaparátu pátrají jenom po tom, jestli daný přístroj "umí manuál". Když zjistí že ano, jsou spokojení. Jak je ovládání v praxi implementované a nakolik je praktické, to už často neřeší. To je ale obrovská chyba. Mnohé fotoaparáty totiž sice umožňují nastavovat expoziční parametry ručně, ale ve skutečnosti se u nich moc nepočítá s tím, že by to někdo skutečně ve větší míře dělal. A tomu pak odpovídá i jejich ovládání, které je pro manuální režim často nevhodné.

Pokud se např. pro volbu expozičních parametrů musí do menu nebo je-li potřeba opakovaně ťukat na nějaká tlačítka, je to špatně. U takového přístroje můžeme expozici manuálně nastavovat jednou za čas, ale ne rutinně.

Jaké ovládání je tedy vhodné? Použitelných koncepcí je samozřejmě více, ale všechny mají společné to, že clona, čas i ISO se dají nastavovat rychle, dají se nastavovat po jasně definovaných krocích a tyto kroky navíc s jistotou poznáte po hmatu, takže se na ovládací prvky nemusíte dívat.

Orientačně lze říct, že přenastavení všech tří expozičních parametrů na konkrétní cílové hodnoty by mělo být realistické provést zhruba do 10 sekund. Trvá-li to i s dostatkem praxe výrazněji déle, fotoaparát se pro fotografování v manuálním expozičním režimu nehodí.

Důkladné porozumění expozičním parametrům

Druhým předpokladem fotografování v režimu M je skutečně důkladné porozumění expozičním parametrům. Je potřeba vědět zejména:

  • Co je clonové číslo, expoziční čas a ISO.
  • Jaké změny každého jednotlivého expozičního parametru vedou k zesvětlení snímku a jaké naopak k jeho ztmavení.
  • Jaké jsou posloupnosti možných nastavitelných hodnot expozičních parametrů a to v celých i třetinových krocích (ideální je naučit se je zpaměti).
  • Jak funguje reciprocita expozičních parametrů, tj. jak lze změnu jednoho parametru kompenzovat protichůdnou změnou některého jiného parametru o stejný počet kroků, takže světlost výsledné fotografie zůstane zachována.

Expozičními parametry se podrobně zabývám v základním kurzu, nicméně najdete je ve stručnosti i např. zde a samozřejmě i jinde na Internetu. Posloupnosti hodnot a reciprocitu expozičních parametrů se nejlépe naučíte s využitím této pomůcky.

Dále je samozřejmě vhodné také vědět:

  • Jak se projevují různé hodnoty expozičních parametrů na výsledném snímku.
  • Jaké hodnoty jsou příhodné v jakých situacích.

Toto už ale není nezbytné z hlediska správné expozice, ale spíše z hlediska vhodného způsobu zachycení konkrétní scény a dosažení co nejlepší kvality výsledné fotografie.

Nastavování expozičních parametrů

Jakmile máte k dispozici fotoaparát s ovládáním, které je pro manuální režim vhodné, a jakmile z hlediska expozice víte, co děláte, zbývá už jen naučit se parametry na přístroji skutečně nastavit. To je ale ve výsledku to nejjednodušší, neboť je to jen otázka nastudování manuálu a trochy praktického zkoušení.

Tipy do začátku

Následující tipy Vám pomohou s Vašimi prvními krůčky v režimu M. V textu níže se předpokládá, že používáte digitální techniku a tedy že není problém pořizovat testovací snímky a ihned je kontrolovat na displeji.

První krůčky

Když manuální režim poprvé v životě zapnete, nejspíš vůbec nebudete mít ponětí, s jakými expozičními hodnotami začít. V takovém případě nastavte jednoduše:

  • Clona: f/8
  • Expoziční čas: 1/250 s
  • ISO: 200
a pořiďte testovací snímek.

S vysokou pravděpodobností to bude expozičně špatný snímek ale to nevadí, stejně ho vyfoťte. Následně se na něj podívejte a podle toho, jak vypadá, se rozhodněte, co dál:

  • Bude-li snímek podexponovaný, odcloňte, zvyšte ISO anebo prodlužujte čas.
  • Bude-li naopak přeexponovaný, nejprve snižte ISO na 100 a nestačí-li to, zkracujte čas, případně ještě víc přicloňte.

A pořiďte další snímek. Takto celý proces opakujte tak dlouho, než se doberete správně exponované fotky. Voilà! Zvládli jste svůj první snímek "na manuál".

Výchozí hodnoty

Proč začínat zrovna od výše uváděných expozičních parametrů? Důvodů je více:

  • Toto nastavení je expozičně zhruba napůl cesty mezi zataženým a slunečným počasím, takže i když nejspíš nebude hned správné, často to od něho nebude ke správné expozici zas až tak daleko.
  • Clona f/8 obecně vzato patří k nejpoužívanějším, dobře na ní kreslí i levnější objektivy, hloubka ostrosti je spíše větší, takže dokáže zamaskovat i trochu nepřesné zaostření, a ještě se při ní neprojevuje difrakce. Existuje důvod, proč se v angličtině s oblibou říká "Ef eight (f/8) is your mate." (česky "f/8 je tvůj kámoš.").
  • Čas 1/250 s také není zvolený náhodně. Je dostatečně krátký na to, aby zmrazil běžný, pomalejší pohyb lidí, je dostačující pro fotografování z ruky se vším kromě dlouhých teleobjektivů bez stabilizace, zároveň ale zbytečně nelimituje množství světla dopadajícího na snímač a nevynucuje tak zbytečně vysoké ISO.
  • ISO 200 poskytuje dostatečnou kvalitu obrazu i na fotoaparátech s menším snímačem a v kombinaci s ostatními výchozími hodnotami zajišťuje právě onu expozici někde napůl cesty mezi jasným a zataženým počasím.

Můžete ale samozřejmě začínat i od hodnot jiných. Uváděné "výchozí hodnoty" nepředstavují žádné úžasné, magické nastavení. Jejich smyslem je jednoduše pomoci Vám překonat prvotní nejistotu typu: "Co tam mám dát?!". Jsou to zkrátka a dobře nějaké hodnoty, od kterých můžete začít. Jsou ale celkem logicky zvolené.

Postupem času, jak budete sbírat zkušenosti, už budete zpravidla vědět, jakou chcete použít clonu anebo jaký chcete použít čas a otázka "jak to nastavit" pak bude zpravidla celkem jasně zodpovězená předem a budete jen hledat takový kompromis v nastavení parametrů, který nejlépe vyhoví Vašemu záměru a zároveň i reálně dostupným světelným podmínkám.

Osobně ale vnímám jako docela praktické si nějaké výchozí hodnoty stanovit a na tyto hodnoty fotoaparát nastavit vždycky předtím, než jej sklidíte, např. do batohu. Týká se to nejen expozičních parametrů, ale i vyvážení bílé, kvality, atd. Když pak totiž fotoaparát z batohu vytáhnete, víte že ho máte v nějakém předem definovaném stavu a můžete rovnou začít fotit.

Sledujte informace z expozimetru, jsou-li k dispozici

I když fotíte v režimu M s vypnutým Auto ISO, tj. i když expozimetr fotoaparátu do expozice nijak nezasahuje, neznamená to, že je zcela vypnutý a nic nedělá. Mnohé fotoaparáty ve skutečnosti i za takových podmínek expozici měří a ukazují na displeji nebo v hledáčku odchylku nastavené expozice od naměřené. To Vám umožní se již na první pokus dobrat poměrně hodně přesných hodnot, byť nějaké drobné doladění zpravidla potřeba bude.

Jestliže Váš fotoaparát takovouto funkci nemá, pak Vás to může trochu zdržet, ale ne nijak dramaticky. Zpravidla to znamená jenom jeden testovací snímek navíc.

O kolik s parametry hýbat

Předpokládejme, že expoziční parametry na fotoaparátu posouváte po třetinových krocích (1/3 EV). Pak zhruba funguje následující:

  • Je-li snímek téměř úplně bílý nebo černý, můžete s jistotou posunout expozici o 15 kroků, aniž by hrozilo, že to přeženete na druhou stranu.
  • Je-li snímek výrazně pod- či přeexponovaný, ale ne extrémně, tzn. obsah už jde celkem dobře rozpoznat, upravte vhodně některý parametr o cca 6-12 kroků.
  • Je-li snímek pře- či podexponovaný jen mírně, je třeba posun o cca 3 kroky.
  • Drobné doladění pak provedete posuny o 1-2 kroky.

Jestliže s expozičními parametry posouváte po celých EV, pak si výše uváděné hodnoty jednoduše vydělte třemi.

Pamatujte přitom, že potřebný posun můžete rozdělit mezi více parametrů. Když např. potřebujete fotografii zesvětlit o 6 třetinových kroků, můžete zvýšit ISO na dvojnásobek a dvojnásobně prodloužit expoziční čas. Každá z úprav fotografii zesvětlí o 3 třetinové kroky, v součtu tedy o 6.

Kolik testovacích snímků budu potřebovat?

Mohlo by se zdát, že výše navrhovaný postup předpokládá pořizování velkého počtu odpadních fotek. Tak tomu není. Tedy z počátku, dokud se to budete učit, možná ano. Toto úvodní období ale rychle překonáte. S trochou praxe se pak správné expozice doberete poměrně rychle.

U fotoaparátů, které v režimu M expozici neměří a nic neukazují, budete k pořízení správně exponovaného snímku potřebovat dva až čtyři pokusy. U fotoaparátů, které měří expozici a ukazují ji ve formě stupnice vám bude stačit jeden až tři pokusy. A konečně u fotoaparátů, které zobrazují živý histogram, bude stačit pokus jeden, maximálně dva. Tedy nic dramatického.

Co když nechcete hádat?

Pokud byste se chtěli vyhnout laborování s pokusnými snímky, můžete si pořídit ruční expozimetr. Ten na rozdíl od expozimetru fotoaparátu dokáže měřit nejen světlo odražené od scény, ale i přímo incidentní (dopadající) světlo zdroje a díky tomu s ním můžete expozici určit rovnou přesně, více méně na první pokus.

Když ale zvážíte, že to znamená nosit s sebou další zařízení, že časově Vás pořízení testovacího snímku vyjde v podstatě nastejno jako změření světla ručním expozimetrem, a že práce s dvěma zařízeními je nutně méně praktická, nežli práce se zařízením jedním, dost možná dojdete k závěru, že pro digitální fotografii toto nemá moc velký smysl dělat.

Správná expozice dosažena. Co dál?

Dál můžete vesele fotit tak dlouho, dokud se nezmění světelné podmínky. Do té doby se o expozici vůbec nemusíte starat, protože už jste si ji nastavili a žádná automatika Vám nastavení neočekávaně nezmění!

Zdá se mi to celé moc složité!

Z počátku se to opravdu může zdát složité, ale není! Je to jen třeba začít zkoušet a překonat tu prvotní bariéru, kdy to jde opravdu pomalu, kdy třeba často omylem upravujete parametr druhým směrem, než jste chtěli, a kdy Vám dobrat se správné expozice zabere pět a více pokusů.

Jakmile se přes tuto fázi dostanete - a věřte mi, bude to dřív, než si myslíte - začne Vám to jít a začnete se v používání manuálního expozičního režimu výrazně zrychlovat. A zanedlouho poté usoudíte, že manuální režim je vlastně docela fajn a budete se divit, proč jste ho nezačali používat už dřív.

Užitečný článek? Chcete vždy vědět o nových článcích? Přidejte si nás zde!

Začínáte s fotografováním? Hledáte ucelený kurz, který vás rychle a názorně naučí to nejdůležitější, co je třeba pro tvorbu technicky, obsahově i esteticky zdařilých fotografií? Přesně tohle nabízí Kurz základů fotografování.

Kam dál?