RAW vs. JPEG - část 1

Dvoudílná série článků věnovaná tematice fotografování tzv. "do RAWu". První díl je určený především začátečníkům. Řekneme si, co to RAW je, v čem je výhodnější oproti JPEGu a co to v praxi obnáší s fotografováním do RAWu začít.

Problematika JPEG vs. RAW je jedno z těch témat, o které když se začnete trochu víc zajímat, narazíte na různé a často dost diametrálně odlišné názory. Zatímco jedni vykřikují: "Fotit jedině do RAWu!", druzí Vás uzemní bohorovným: "RAW je pro amatéry.". Člověk problematiky neznalý je z takto protichůdných informací zmatený - neví, jak to tedy doopravdy je, ani co si z toho má vzít, takže ho celá věc po chvíli dost možná otráví a o téma se zajímat přestane. Což je škoda.

V této dvoudílné minisérii článků se na otázku JPEG vs. RAW podíváme bez emocí a snad i tak trochu s nadhledem. První díl (tj. tento článek) bude věnovaný zejména základům a je proto určený hlavně těm, kdo s RAWy teprve začínají, případně těm, kdo vůbec neví, že něco jako RAW existuje. Druhý díl se pak bude věnovat především otázkám: "Co je lepší používat?" a "Jaké jsou výhody a nevýhody obou přístupů?".

Zkušenější čtenář, který o RAWu už něco ví a třeba jej i používá, dost možná bude chtít tento první článek vynechat a přečíst si rovnou díl druhý.

Co je to RAW?

Slovem RAW se v digitální fotografii rozumí hrubá data ze senzoru fotoaparátu. RAW jsou tedy data ze snímače v podobě, jak je snímač "vyvrhne" (odpusťte ten termín), s minimálním dalším zpracováním.

Není přesné nazývat RAW "formátem" obrazových souborů, protože RAW není nijak definovaný - různé fotoaparáty produkují RAWy s odlišnou vnitřní strukturou. RAW je skutečně jen zastřešující termín pro hrubá data senzoru, ať už jsou tato data v reálu uspořádaná jakkoliv.

O RAWu se někdy mluví také jako o "digitálním negativu". Tím se však nemyslí, že by snad RAW měl doopravdy invertované jasy nebo barvy. Toto přirovnání se používá hlavně proto, že RAWy nejsou přímo použitelné obrázky, ale vyžadují další zpracování. RAW je totiž skutečně takový meziprodukt digitální fotografie, podobně jako je negativní film meziproduktem fotografie analogové.

Proč se o RAW zajímat?

Nabízí se otázka, proč by Vás měl nějaký RAW vůbec zajímat. Proč byste se měli zabývat nějakým aglomerátem podivně organizovaných, špatně využitelných dat? Odpověď zní: protože RAW obsahuje více reálně využitelných obrazových informací nežli z něho vytvořený JPEG.

Co je to JPEG?

JPEG je standardní obrazový formát, který je vhodný mj. pro reprezantaci digitálních fotografií. Jinými slovy, je to jeden ze způsobů, jakým počítače a další elektronika ukládají obrázky.

Formát JPEG byl navržen tak, aby:

  1. Obrázky vypadaly co nejlépe na běžných zobrazovacích zařízeních, ale zároveň aby ...
  2. ... datově zabíraly co nejméně místa.

Tohoto cíle formát JPEG dosahuje tím, že si ve svých datech ponechá přesně jenom to, co reálně potřebuje k tomu, aby obrázek na monitoru vypadal dobře. Všechna ostatní data jednoduše zahodí.

Dlužno říci, že JPEG umí "vybírat" to důležité skutečně dobře. Je schopný drasticky zmenšit velikost souboru na disku a přitom zachovat téměř dokonalou vizuální shodu s předlohou. Super, tak v čem je tedy problém?

Problém je, že JPEG vůbec nepočítá s dalšími úpravami obrázku. JPEG je výborný formát pro finální prezentaci obrazového díla, ale ne pro postprodukci. Při úpravách se totiž často hodí i to, co JPEG v rámci úspory místa zahodil.

Vztah JPEGu a RAWu

Každá digitální fotka začíná svůj životní cyklus v podobě hrubých dat senzoru. Každá digitální fotka tedy začíná jako RAW. JPEG vzniká až dalším zpracováním tohoto RAWu. Situaci ilustruje následující schéma:

RAW a JPEG - způsob vzniku a vzájemný vztah

Když fotografujeme tzv. "do JPEGu", ve skutečnosti přímo ve fotoaparátu probíhá automatické zpracování RAWů na JPEGy. Tyto JPEGy se pak ukládají na kartu, zatímco RAWy se zahazují. Tohle všechno přitom probíhá tak rychle, že to uživatel / fotograf vůbec nevnímá.

Pokud fotografujeme "do RAWu", fotoaparát ukládá na kartu přímo RAWy. Někdy je také možné nechat ukládat na kartu obojí - RAWy i JPEGy.

Ukládat obrázky v podobě RAWů neumí všechny fotoaparáty. Zvláště u jednodušších přístrojů tato volba často není a fotograf se tak musí spokojit s JPEGy. Pokročilejší fotoaparáty ukládání do RAWů většinou umožňují.

Výhody RAWu

Už jsme si řekli, že RAWy jsou vhodnější pro následné úpravy snímků. Ale co to přesně znamená: "vhodnější pro úpravy"? Hlavní rozdíl je v tzv. bitové hloubce.

JPEGy jsou 8-bitové. To znamená, že umějí rozlišit 256 různých odstínů šedé. Oproti tomu RAWy moderních fotoaparátů bývají v reálu zhruba 10ti až 12-bitové, tj. dokáží rozlišit asi 1024-4096 odstínů šedé (pozn.: pozor, to že Váš fotoaparát umí ukládat 14-bitový RAW ještě neznamená, že obsažená data jsou skutečně 14-bitová). Jinými slovy, RAWy jsou přesnější v nejjemnějších nuancích.

Zobrazovací zařízení (tj. např. monitory) jsou dnes většinou 8-bitová. Je totiž vyzkoušeno, že 8-bitová barevná hloubka v zásadě stačí na to, aby člověk vnímal pozvolné přechody jako plynulé. Některé moderní monitory nabízejí také 10-bitové zpracování obrazu, reálný přínos vyšší bitové hloubky je ale zanedbatelný - většina lidí ten rozdíl stejně nevidí.

JPEG má přesně takovou bitovou hloubku jako většina monitorů, tj. je schopný reprezentovat obrazová data v právě takové přesnosti, jaká stačí na finální zobrazení. RAW má bitovou hloubku vyšší, což je sice hezké, ale jelikož v podstatě neexistují monitory, které by byly schopné celou bitovou hloubku RAWu zobrazit, RAWy se pro účely zobrazení stejně musí převést na nižší bitovou hloubku. RAWy tedy na monitoru nevypadají o nic lépe nežli JPEGy.

Situaci ilustruje následující schéma:

RAW a JPEG v případě obrázku, který se neupravuje
Vyobrazená data představují jasový histogram ve výrazně zredukované podobě.
Pakliže se obrázek nijak postprodukčně neupravuje (ve smyslu zásahů do tonality), RAW nemá žádný přínos.

Situace se však dramaticky změní ve chvíli, kdy potřebujeme s obrazovou informací nějak výrazněji dodatečně manipulovat. Tak např. řekněme, že jsme fotku omylem výrazně podexponovali a veškerá obrazová informace se nám tedy natěsnala nikoliv do rozsahu černá - bílá, ale jenom do rozsahu černá - středně šedá.

Taková fotka vypadá špatně a chceme-li ji zachránit, musíme ji dodatečně zesvětlit. V reálu to znamená, že musíme vzít stávající obrazová data a "zesílit je". V tento okamžik začne být výhoda RAWu jasně patrná:

RAW a JPEG v případě obrázku, na kterém se provedou výraznější úpravy tónů (jasů)
Výhoda RAWu se projeví ve chvíli, kdy musíme výrazněji zasahovat do tonality obrázku.

Zvýšením jasu došlo k tomu, že jsme vlastně zahodili pravou polovinu histogramu a tu levou jsme "nafoukli", tak aby vyplnila celý rozsah jasů. Jenomže na takovouto úpravu už JPEG nemá dost přesná data a na výsledném obrázku už proto začnou být vidět nedostatky.

Oproti tomu RAW má od počátku určitou skrytou rezervu danou jeho vyšší bitovou hloubkou. S RAWem je proto možné část dat zahodit a zbylá data "nafouknout" a stále máme k dispozici dostatečně přesná data na kvalitní převod do finální, 8-bitové podoby.

Nestačí tedy nedělat při focení chyby?

V příkladu výše jsem výhodu RAWu ilustroval na situaci, kdy fotograf něco pokazil - fotku exponoval nesprávně. RAW pomohl situaci zachránit. Bývalo by ale stačilo fotku rovnou vyfotit správně a RAW by nebyl třeba. Nestačí tedy místo nějakých RAWů jen rovnou fotit "pořádně"?

Ne tak docela. Zásahy do jasu fotky totiž nejsou potřeba jenom tehdy, když fotograf něco pokazí. Často jsou nutné, i když fotograf udělá všechno správně. Řada reálných scén má totiž takové jasové složení, že ani perfektně správná expozice nestačí k tomu, aby fotka vypadala dobře.

Je krajně naivní si myslet, že úpravu jasu např. o 2 EV potřebuje provádět jenom někdo, kdo fotit neumí. Ano, nikdo by neměl potřebovat globální úpravu takto velkého rozsahu, ale je zcela běžné, že je potřeba provést podobně výraznou nebo i silnější úpravu lokálně, jen v některé části obrázku.

V kontrolovaných světelných podmínkách, tj. zejm. ve studiu, není problém scénu nasvítit tak, aby vypadala perfektně přímo z foťáku a nepotřebovala prakticky žádnou nebo jen zcela minimální postprodukci. V exteriéru to ale neplatí a větší flexibilita v editu je pak často k nezaplacení.

Nevýhody RAWu

RAWy ale pochopitelně nejsou jenom procházka po rozkvetlé louce mezi poníky a jednorožci vesele skotačícími pod duhovou klenbou. Mají samozřejmě i své nevýhody. Jednu z nich jsme si už řekli: nejsou to hotové obrázky.

RAW je meziprodukt

RAW je polotovar, svého druhu "digitální negativ" (ve smyslu, jak bylo vysvětleno výše). Není to obrázek v pravém smyslu slova. Když ho pošlete mailem tchýni, pravděpodobně Vám zavolá, že "jí to nejde otevřít". RAWy je nutné zpracovávat, alespoň v minimálním rozsahu.

S dobrým softwarem se ale dá s RAWy a JPEGy pracovat de facto stejným způsobem, protože program provádí nutné převody automaticky a za běhu, takže je uživatel vůbec nevnímá. Znamená to však, že pro smysluplnou práci s RAWy je potřeba vhodný software.

Osobně preferuji Adobe Lightroom (Classic CC), nicméně s RAWy umí dobře pracovat také např. Zoner Photo Studio, Capture One, Adobe Photoshop za pomoci "modulu" Camera RAW a spousta dalšího softwaru. Možností je dnes hodně.

RAWy jsou datově objemné

RAWy jsou zároveň datově mnohem objemnější než JPEGy. Je to logické - ta vyšší bitová přesnost, ty skryté "informace navíc" pochopitelně zvyšují datovou velikost souborů. Zhruba se dá říct, že RAWy jsou asi 5-10x datově objemnější nežli JPEGy ve vysoké kvalitě. To není zrovna málo.

Ze začátku se vysoký datový objem RAWů nezdá být zas až tak velkým problémem, ale po čase, až se archív fotografií trochu rozroste, to problém být začne. Je proto nutné fotky buďto drasticky promazávat (což je sice fajn teoretické řešení, ale v praxi to moc nefunguje) nebo stále dokupovat další a další úložiště (tak to v reálu většinou dopadá).

Disková kapacita dnes naštěstí není zas až tak drahá, zvlášť pokud si archív fotek umístíme na klasický harddisk a nikoliv na SSD disk. S RAWy je však místo na discích dlouhodobě mnohem větší problém než s JPEGy.

Zpracování RAWů je časově a výpočetně náročnější

Postprodukce RAWů je časově a výpočetně mnohem náročnější. Je to dané jednak větším datovým objemem RAWů - zkopírovat z karty 1000 RAWů pochopitelně trvá déle než zkopírovat 1000 JPEGů - zároveň ale také tím, že RAWy nejsou hotové obrázky - tak např. vygenerovat náhled RAWu je výpočetně mnohem složitější než vygenerovat náhled JPEGu.

Pro práci s RAWy je proto potřeba buďto výkonnější počítač anebo trpělivější fotograf, ideálně obojí.

RAW po základní konverzi často vypadá hůř než JPEG

Tohle je zdánlivě nelogické - RAW je přeci "lepší", má vyšší bitovou hloubku, tak proč by měl vypadat hůře? Důvod je ten, že JPEG je obrázek, který již prošel postprodukcí, zatímco RAW na své zpracování teprve čeká.

JPEG bývá již doostřený, odšuměný, často má vylepšený kontrast a barvy, apod. Výrobci fotoaparátů mají pochopitelně zájem na tom, aby obrázky, které "lezou" z jejich přístrojů vypadaly co nejlépe a vynakládají proto značné úsilí, aby automatické zpracování ve fotoaparátu dávalo co nejlepší výsledky.

Oproti tomu RAW, tak jak doopravdy vypadá, moc vábně nepůsobí. Je trochu měkký, kvůli Bayerově masce, takže potřebuje alespoň trochu doostřit; často bývá barevně a tonálně trochu plochý a obsahuje viditelný šum už na relativně nízkých hladinách ISO, protože neprošel odšumem. To ale neznamená, že je horší. Znamená to jen, že ještě není hotový a že "obešel" celý ten vylepšovací proces, který fotoaparáty aplikují na JPEGy.

S RAWy je také obecně těžší dosáhnout toho, aby obrázky na počítači vypadaly stejně jako na displeji fotoaparátu. Výrobci fotoaparátů totiž obvykle se světem nesdílejí informace o tom, jak přesně probíhá RAW konverze v jejich fotoaparátech. Vývojaři fotografického softwaru jsou proto většinou nuceni vytvořit si vlastní konverzní profily, které nejsou vůbec špatné, ale dávají trochu jiné výsledky.

Stojí to za to?

S ohledem na všechna výše uvedená úskalí... má to focení "do RAWu" tedy vlastně vůbec smysl? Tahle otázka je ve skutečnosti mnohem složitější, než jak na první pohled vypadá, a jejímu zodpovězení se bude podrobně věnovat příští článek.

V kostce se dá říct: to záleží. Někomu to za to stojí, někomu ne. Záleží na spoustě věcí - co fotíte, jak fotíte, jaký způsob práce preferujete, jak s fotkami dále nakládáte a jak je využíváte.

Osobně fotím výhradně do RAW a neměnil bych, ale nejsem dogmatik, který si myslí, že to tak je nejlepší pro každého. Není. Pro spoustu lidí je ve skutečnosti JPEG výhodnější.

Do RAWu fotím hlavně z těchto důvodů:

  • Chci ze svých fotek dostat maximum.
  • Náročnější postprodukce a větší datové objemy mi zas tolik nevadí.
  • Z povahy své činnosti neprodukuji zas tak velké počty fotek, jako někteří jiní lidé.
  • Vyhovuje mi, že "v terénu" nemusím spoustu věcí řešit (tak např. dokonalé vyvážení bílé).
  • RAW mi umožňuje dělat víc stylizací jedné a té samé fotky.
  • RAW mě "podrží", když něco trochu pokazím.
  • RAW lze použít jako důkaz autorství.

Takže za mě: ano, stojí to za to. Ale není to černobílé a není to nutně to nejlepší pro každého. Spousta fotografů totiž dokáže sepsat stejně dobrý seznam důvodů, proč oni používají JPEG.

Jak s focením "do RAWu" začít?

Pokud byste chtěli s focením do RAWu začít, zde je pár tipů:

  • Nejprve ověřte, že Váš fotoaparát RAWy skutečně umí ukládat.
  • Ověřte, že focení do RAWu má u Vašeho přístroje reálně smysl. Spousta foťáků, hlavně ty s menšími čipy, sice "umí RAW", ale jeho reálný přínos je malý. U fotoaparátů s většími senzory je však přínos RAWu nesporný.
  • Pořiďte si vhodný software, který RAWy nativně podporuje, tzn. který umožňuje pracovat s nimi, jako by to byly běžné obrázky. Vhodný software je např. Adobe Lightroom Classic CC. Chcete-li si focení do RAWu zatím jenom vyzkoušet, použijte trial verzi nebo si zaplaťte "Plán pro fotografy" na jeden měsíc.
  • Z počátku foťte současně do RAWu i JPEGu. Pokud byste si přechod na RAWy rozmysleli nebo pokud by Vám třeba vypršela trial verze Vašeho programu, budete mít k dispozici i přímo použitelné JPEG verze Vašich snímků.
  • Počítejte s tím, že výchozí vzhled RAWu po konverzi (tj. to, jak obrázek vypadá, když ho otevřete ve Vašem programu) nemusí být tak atraktivní jako obrázky na displeji fotoaparátu. To je normální. Jakmile se ale naučíte RAWy dobře zpracovávat, dokážete z nich "dostat" výsledek stejně dobrý nebo lepší.
  • Výhody RAWu si nejlépe ověříte na postprodukčních zásazích do tonality - opravy přepalů, prosvětlování stínů, apod.
  • RAW samozřejmě neřeší věci jako nepřesné zaostření, nechtěnou pohybovou neostrost, špatnou kompozici, apod.

Shrnutí

  • Jako RAW se označují hrubá data senzoru. Všechny digitální fotografie začínají svůj životní cyklus v podobě RAWu.
  • JPEGy vznikají až druhotně z RAWů. Často se tak děje za běhu, přímo ve fotoaparátu, takže to uživatel vůbec nevnímá.
  • Všechny fotoaparáty ukládají na kartu výsledný JPEG. RAW dokáží ukládat jen některé přístroje.
  • RAW obsahuje více využitelných obrazových informací nežli z něj vytvořený JPEG, hlavně co se týče přesnosti jasové informace. RAWy jsou proto vhodnější "materiál" pro postprodukci.
  • JPEG je nutné chápat zejm. jako koncový formát vhodný pro finální prezentaci.
  • RAWy nejsou okamžitě využitelné - vyžadují zpracování, při nejmenším tzv. RAW konverzi.
  • RAWy jsou datově o mnoho objemnější než JPEGy. To je problém hlavně z hlediska dlouhodobé archivace fotografií.
  • Pro smysluplnou práci s RAWy je zapotřebí vhodný software.
  • RAWy zpravidla po otevření vypadají hůře než JPEGy. Neprošly totiž téměř žádným dodatečným zpracováním.
  • Výhoda RAWu se projeví zejm. při větších zásazích do expozice - globálně i lokálně. RAWy umožňují lépe opravovat přepaly, prosvětlovat stíny, zpracovávat fotky scén s vysokým dynamickým rozsahem, aj.
  • Otázka, zda fotit do RAWů nebo do JPEGů, není jednoduchá a budeme se jí zabývat příště.

Užitečný článek? Dejte o něm vědět ostatním! Máte připomínky? Napište mi email na info@onlinefotoskola.cz .

Začínáte s fotografováním? Hledáte ucelený kurz, který Vás rychle a názorně naučí to nejdůležitější, co je třeba pro tvorbu technicky, obsahově i esteticky zdařilých fotografií? Přesně tohle nabízí Kurz základů fotografování.

Kam dál?