Zářivka

Zářivka sestává z trubice naplněné rtuťovými parami a argonem, na jejíchž koncích se nacházejí žhavící elektrody. V trubici vzniká tzv. doutnavý výboj, který vydává elektromagnetické záření, ovšem v ultrafialové oblasti. Toto UV záření následně dopadá na luminofor, kterým je trubice zevnitř potažena. Ten zajistí přeměnu UV záření na viditelné světlo.

Zářivka má oproti klasické žárovce některé výhody, ale i nevýhody. Mezi výhody patří především to, že zářivka je mnohonásobně účinnější (úspornější) a má delší životnost. Nevýhodou je pak to, že je technologicky složitější a že obsahuje toxické látky. Z pohledu fotografování je však největší nevýhodou skutečnost, že zářivky nemají příliš příznivý index podání barev, tzn. že zkreslují barevnost snímku. Navíc různé zářivky mají různé emisní spektrum, v závislosti na použitém luminoformu, stáří zářivky, aj. Pro účely fotografování se proto zářivky příliš nehodí.

Stojí za zmínku, že velká část soudobých "úsporných žárovek" je z technického hlediska ve skutečnosti zářivkami.