Bitová hloubka

Bit je základní jednotka informace. Může nabývat hodnot 1 nebo 0. Protože má bit jen dvě možné hodnoty, lze pomocí něj vyjádřit pouze informaci typu ano / ne. K vyjádření složitější informace je nutné použít více bitů.

Dva bity již mohou nabývat celkem čtyř různých, jedinečných hodnot (0-0, 0-1, 1-0 a 1-1). Čtyři bity rozlišují již šestnáct hodnot, atd. Množství možných kombinací přitom roste exponenciálně, tj. velmi rychle. Tak např. deset bitů již dokáže vyjádřit 1024 různých hodnot, tzn. mohli bychom s nimi již vyjádřit kterékoliv celé číslo v rozsahu 1-1024.

Chceme-li vyjádřit nějakou hodnotu v pevně daném intervalu, např. jas pixelu na škále černá - bílá, pak platí, že čím více máme k dispozici bitů, tím přesněji můžeme tuto hodnotu určit. Zatímco pomocí 8 bitů můžeme rozlišit 256 jasových úrovní, pomocí 16 bitů je to již 65 536 úrovní a pomocí 32 bitů již celých 4 294 967 296 úrovní.

Bitová hloubka určuje, kolik bitů používáme pro vyjadřování nějaké hodnoty v rámci definovaného rozsahu, např. právě jasu. Větší bitová hloubka přitom neznamená možnost vyjádřit větší rozsah, ale možnost v daném rozsahu rozlišit více mezistupňů.

V digitální fotografii se nejčastěji používají tyto bitové hloubky:

• 8 bitů na barevný kanál - formát JPEG, běžné monitory

• 10 bitů na barevný kanál - některé grafické monitory

• 12 a 14 bitů na barevný kanál - RAW snímky DSLR

• 16 bitů na barevný kanál - obrazové formáty, se kterými pracují fotografové a grafici (např. 16-bitový TIFF)

• 32 bitů na barevný kanál - pro potřeby "pravého" HDR

Obecně lze říci, že vyšší bitová hloubka se používá při pořizování a zpracování obrazu a nižší bitová hloubka při exportu finálního výsledku, u kterého se již nepředpokládají významnější dodatečné úpravy. 8-bitový JPEG totiž zcela postačuje k tomu, aby byla většina barevných přechodů na obrázcích plynulá, neobsahuje však dostatek informací pro zásadnější úpravy.